Tento text analyzuje strukturu etické a morální situace, přičemž zdůrazňuje nezbytnou roli subjektu v jejím utváření. Autor argumentuje, že o situaci jako takové lze mluvit pouze ve vztahu k subjektu, který k ní zaujímá postoj; pokusy o objektivaci jsou proto legitimní jen v omezených případech postrádajících vědomou reflexi. Etická či morální situace pak specificky vyžaduje přítomnost subjektu schopného vědomého morálního rozhodování. Zásadním předpokladem pro toto jednání je schopnost aktéra rozlišit mezi tím, co je eticky pozitivní a co negativní. Morální subjekt musí být vybaven dostatečnou vnímavostí a citlivostí k rozdílu mezi pouhou faktickou daností a normativním požadavkem, tedy tím, co „má být“. Bez této schopnosti reflexe a rozlišování hodnot postrádá koncept morálního rozhodování smysl. Text tak definuje etickou situaci jako dynamický vztah mezi vědomým já a okolnostmi, které jsou poměřovány mravními standardy, čímž zdůrazňuje subjektivní základ morální zkušenosti.