Tento text zkoumá hluboký ontologický a epistemologický význam komparace čili srovnávání jakožto základního nástroje pro lidskou orientaci ve světě i pro reaktibilitu živých systémů. Autor tvrdí, že schopnost srovnávat a rozlišovat není výsadou člověka, ale sahá až k samotným počátkům života, a možná i do sféry předživé hmoty. Klíčovým tématem je dialektický vztah mezi srovnáváním a výběrem (selekcí), které se navzájem podmiňují. V návaznosti na Heideggerovu interpretaci řeckého termínu legein a Hérakleitovo pojetí logu text interpretuje srovnávání jako aktivní sbírání prvků do jednoty, což zabraňuje světu, aby se rozpadl v nahodilou hromadu věcí. Úvaha je ilustrována na příkladu Platónova demiurga v dialogu Timaios, který musí aktivně vybírat a rozlišovat ideje, aby mohl vtisknout řád beztvarému toku bytí. Text tak zdůrazňuje nezbytnost aktivního subjektu, jenž skrze procesy srovnávání a následné selekce konstituuje svět jako smysluplný a uspořádaný celek (kosmos).
Srovnávání (komparace) / Komparace (srovnávání)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 12. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Srovnávání (komparace) / Komparace (srovnávání)
Pro naši orientaci ve světě (Weltorientierung) má mimořádný význam komparace čili srovnávání (a ovšem s tím spojené rozlišování). Základní typy komparace sahají daleko či hluboko do minulosti, a to přinejmenším do dávných dob samých počátků života na této planetě (otázkou neméně závažnou je ovšem, zda nesahají na ještě nižší úrovně, ba zda nejsou jednou ze základních forem reaktibility vůbec, tedy i do říše předživého). To, co je srovnáváno, není ovšem nikdy prostě „cokoli“ – není zkrátka srovnáváno všechno se vším. Vždycky předchází jistý výběr toho, co se srovnává; nicméně už tento výběr předpokládá nějaké předchůdné srovnávání. Myslím, že tato vždy potřebná a vždy také uskutečňovaná spolupráce srovnávání a výběru, komparace a selekce, představuje jeden z nejzávažnějších aspektů problému reagování a reaktibility. Nedovedu až do hloubky kontrolovat, nakolik má Heidegger pravdu se svým výkladem etymologických kořenů řeckého termínu LEGEIN (a LOGOS) a odpovídajícího německého termínu „lesen“ a „Lese“, ale jsem přesvědčen, že myšlenkově věcně je tento výklad legitimní a správný. Přinejmenším dobře odpovídá Hérakleitovi a jeho pojetí LOGU jako toho, co zakládá svět (KOSMOS) jako jednotu a bez čeho by byl pouhou „hromadou náhodně rozházených věcí“. Někde v pozadí (dnes už hodně zapomenutém) je ono „sbírání v jednotu“, které ovšem nutně předpokládá výběr, selekci toho, co je onomu sbírání k dispozici, aby to v jednotu mohlo skutečně být „sebráno“. (Je zajímavé, že onen Platónův demiurg z Timaia nutně musel při výběru „idejí“ rozlišovat, které se k sobě hodí a které nikoli – takže musel zároveň vybírat, když chtěl sebrat v nerozpornou jednotu ty, jež bylo potom možno otiskovat do „beztvarého toku“. Je to zároveň doklad toho, jak si Platón sám uvědomoval nezbytnost nějakého aktivního „subjektu“ v koncepci, která jinak znala na jedné straně pouze nehybné – a tedy „mrtvé“ – ideje, které samy žádné aktivity nebyly schopny, a na druhé straně nejen neosobní a akce rovněž neschopný, ale dokonce každou formu, každý tvar postrádající „tok“.)
(Písek, 071201-3.)