Tento text analyzuje filosofický pojem subjektu ve vztahu k fenoménu události. Autor zdůrazňuje, že subjekt není předem danou entitou ani statickým podkladem (substrátem), na němž by se událost odehrávala, ale je něčím, co musí vnitřně sjednocená událost sama konstituovat a neustále obnovovat. Etymologický rozbor odkazuje k latinskému slovesu subiacio (vrhat pod sebe), čímž se odmítá představa subjektu jako nehybného základu (subiaceo). Ačkoliv má subjekt za úkol pečovat o integritu události a pozvedat ji na vyšší úroveň, základní integrita události má hlubší kořeny než integrita samotného subjektu. Úvaha otevírá otázku, zda je subjekt produktem události, nebo zda se událost sama stává subjektem v procesu svého ustavování. Tento dynamický pohled na subjektivitu redefinuje vztah mezi aktérem a děním, přičemž upřednostňuje ontologickou prioritu události před hotovým subjektem a zdůrazňuje neustálou potřebu re-konstituce a obnovy v rámci filosofického myšlení.
Subjekt události
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 12. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Subjekt události
Termín „subjekt“ je vlastně velmi vhodný k pojmenování toho, co „událost“, která ještě „subjekt“ nemá resp. která se ještě subjektem nestala, musí ustavit (a udržovat, tj. vždy znovu-ustavovat, re-konstituovat, obnovovat, restaurovat) – a to tím, že samu sebe jakoby „podbudovává“, že „vrhá pod sebe“ své jádro, svůj „základ“, svou „bytnost“ (musíme ovšem latinský termín odvozovat od slovesa subiacio, nikoliv od subiaceo, neboť – to už musíme dobře vědět – žádný subjekt v hloubce události, jejímž je subjektem, ne-leží, ne-spočívá „pod“ událostí jako její „substrát“, nehybný podklad a základ. Událost, rozumí se ovšem pravá“ událost (tedy vnitřně sjednocená), si musí svůj subjekt konstituovat a musí jej udržovat. Z toho ovšem plyne, že to není subjekt, který je jediným zdrojem stále obnovované integrity události, a to i když k jeho funkci (takříkajíc k jeho „povinnostem“) náleží o tuto integritu pečovat, prohlubovat ji a vyzdvihovat ji na novou, vyšší úroveň. Základní integrita události má „hlubší“ kořeny než integrita subjektu (pokud odlišujeme událost a její subjekt; ještě je třeba uvážit, zda by nebylo vhodnější mluvit o tom, že se událost sama stává subjektem, než že si svůj subjekt ustavuje).
(Písek, 071202-3.)