Tento text zkoumá složitý vztah mezi filosofickou praxí a pojmem práce, přičemž se snaží vyvrátit běžná nedorozumění v této oblasti. Kritizuje zejména tendenci chápat práci pouze jako přípravnou fázi nebo nepříjemnou nutnost, kterou je třeba mít „za sebou“, než může začít skutečné filosofování. S odkazem na Masarykovo pojetí „práce drobné“ autor vystupuje proti romantickému přeceňování velkých „činů“ a náhlých nápadů. Místo toho text navrhuje, že právě soustavná a mravenčí „drobná práce“ tvoří samotnou podstatu filosofické aktivity. Zatímco vědecké disciplíny již hodnotu inkrementální práce uznaly, ve filosofii stále přežívá předsudek upřednostňující hotové „dílo“ před procesem jeho vznikání. Dokument v závěru naznačuje, že jádro filosofování nespočívá v pouhé inspiraci, ale v trpělivé a precizní práci, která definuje každodenní filosofickou praxi.
Práce ve filosofii
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 12. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Práce ve filosofii
Velkým nedorozuměním je běžné pojetí vztahu mezi filosofováním a prací. Předně odstraňme první, spíše menší nedorozumění, totiž že „práce“ je pochopena jako filosofické téma. O to nám nyní nejde, ale o místo skutečné práce ve skutečném filosofování. Zajisté, není pochyb o tom, že samo filosofování se bez práce neobejde. Ale co je tou vlastní, tj. filosofickou prací? Jak si ještě někteří pamatujeme, byl to u nás zejména Masaryk, který zdůrazňoval tzv. „práci drobnou“ proti romantickému přeceňování tzv. „činů“. Bohužel to byl sám Masaryk který přispěl k tomu, že ona „práce drobná“ byla chápána jako jakási „práce přípravná“, která ještě nebyla tou vlastní prací, o kterou šlo a jde. Už jen to, jak zdůrazňoval, že práce je to, „co nikdo nechce dělat“, tedy něco, co je „nemilé“; a proti tomu klade Masaryk „prázdno“, neboť každý chce mít prázdno, volno. A proč? Masaryk to staví tak, jako by „to pravé“ mohlo být podnikáno teprve tehdy, když máme „po práci“, kdy máme práci „za sebou“ a už na ni nemusí myslet, protože se s ní nemusím,e zatěžovat. Jenže to by bylo zásadně mylné chápání, a zejména v našem případě, když jde o – řekněme to tak také – „drobnou práci“ ve filosofii. Nechceme se tázat po žádné (a tedy ani drobné) práci, která filosofování předchází, ale k vlastnímu filosofování ani nemůže být počítána; jde nám o „drobnou“ sice práci, ale práci filosofickou. Pak bychom mohli per analogiím říci: vlastní filosofická práce je právě ta práce „drobná“, zatímco ty „velké“ filosofické činy by neměly být přeceňovány. Často se mluví o tom, že ten či onen myslitel měl skvělý „nápad“, ale takové nápady vůbec nejsou za „práci“ považovány (vždyť na myslitele jakoby samy „padají“); práce je to teprve, když vznikne „dílo“. Bohužel tento předsudek stále při posuzování filosofů platí, zatímco ve vědě, tedy při nejmenším v některých vědách, už byl překonán.
(Písek, 071206-2.)