Tento text se zabývá ontologickou a lingvistickou analýzou německých termínů vyjadřujících nepředmětnost, konkrétně varietami „nichtgegenständlich“ a „ungegenständlich“. Autor sleduje jejich užití u myslitelů jako Hegel či Theunissen a zjišťuje, že mezi těmito formami záporu neexistuje ostrý pojmový rozdíl. Klíčovým prvkem úvahy je historický vztah mezi běžným pojmem „Gegenstand“ (předmět) a archaickým termínem „Gegenwurf“. Zatímco „Gegenstand“ evokuje statickou danost něčeho, co před námi stojí, „Gegenwurf“ svou etymologickou vazbou na aktivní akt vrhání (werfen) osvětluje dynamický charakter procesu zpředmětňování (Vergegenständlichung). Text ukazuje, jak se do současného chápání předmětnosti přelily konotace původně spojené s aktivním utvářením objektu, čímž se otevírají otázky po subjektu a povaze aktivity, která z nepředmětného činí předmětné. Analýza tak odkrývá skryté vrstvy filosofické terminologie, které ovlivňují naše vnímání objektivity a procesuálnosti v myšlení.
Nepředmětný – v němčině
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 12. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Nepředmětný – v němčině
V němčině se vyskytuje dvojí forma záporu proti „gegenständlich“ (což je odvozeno od Gegenstand, zatímco ve staré němčině existovala ještě druhá verze překladu latinského obiectum, totiž Gegenwurf); nevím, jak je to se starší dobou, ale třeba u Hegela (ve Fenomenologii ducha) se najdou obě možnosti: nichtgegenständlich a ungegenständlich. U současného na Hegela navazujícího německého (protestantského) filosofa Theunissena lze (např. v Sein und Schein) rovněž najít obě možnosti, a celkem velmi frekventovaně. Ani u Hegera, ani u Theunissena se však nezdá, že by se mezi použitím toho či onoho termínu nějak bedlivěji obsahově či dokonce přímo pojmově rozlišovalo. Z příslušných kontextů je však patrno, že v obou případech už sám základ, totiž slovo Gegenstand, na sebe většinou bere významy, které byly kdysi spojovány spíše se zaniklým termínem „Gegenwurf“, jenž právě etymologickou konotací – poukazem na aktivní „werfen“ – nyní dává náležitý smysl a odůvodnění takovým výrazům, jako je Vergegenständlichung nebo slovesu vergegenständlichen, což znamená předmětem dělati, zpředmětňovati (tedy zřejmě aktivně působiti na něco, co samo ještě předmětem není, takže se to předmětem stává). Zatímco „Gegenstand“ vyvolává dojem něčeho „před nám stojícího“, tudíž hotového, faktického, daného, ono sloveso „vergegenständlichen“ zcela zřetelně poukazuje na něco původně ne-předmětného, co se nějak předmětem stalo nebo co dostalo nějaký nový rys, nový charakter, takže to bylo zpředmětněno nebo to aspoň jako nějaký předmět vypadá. Z toho je patrno, jak slovo „Gegenstand“ k sobě přibralo některé konotace starého, ale vymizelého slova „Gegenwurf“, které by jinak dodnes muselo stále jakoby vybízet k otázce, kdo vlastně tu je aktivní, kdo házel nebo hází před, předhazuje, a zejména před koho – zda ten, kdo házel či hází je tentý, kdo má před sebou to před-hozené, apod.
(Písek, 071207-1.)