Tento text zkoumá filosofické pojetí humanity a lidskosti, přičemž zdůrazňuje, že tyto pojmy nemohou být definovány pouhou faktickou daností člověka. Autor argumentuje, že pokud by normou lidskosti byl člověk takový, jaký aktuálně je, stal by se tento koncept plytkým a zavádějícím. Člověk totiž může ve své existenci selhat, zpronevěřit se své podstatě a jednat nelidsky či přímo bestiálně. Skutečná lidskost je proto vnímána nikoliv jako vrozený stav, ale jako etický nárok, závazek a úkol, který stojí nad člověkem jako závazná norma. Slavný citát o tom, že nic lidského není člověku cizí, lze považovat za smysluplný pouze v případě, že lidskost chápeme jako pozitivní mravní poslání, kterému je třeba dostát. Lidskost je tedy neustálou povinností a výzvou. Jen skrze přijetí tohoto nároku a snahu o jeho naplnění může člověk předejít úpadku do nelidskosti a skutečně realizovat svou lidskou podstatu v jejím pravém a hlubokém smyslu.