Text se zabývá metodologickým přístupem k věcné diskuzi o konceptu lidských práv. Autor zdůrazňuje nezbytnost důsledného rozlišování mezi historií myšlení o lidských právech, kterou v descartovském smyslu označuje jako „myšlenku myslící“ (cogitatio cogitans), a lidskými právy jako takovými, tedy tím, co je těmito myšlenkovými akty míněno. Zatímco většina historicky orientovaných studií se soustřeďuje na kontinuitu a proměny způsobů uvažování, autor argumentuje, že pro pochopení skutečné povahy lidských práv je nutné obrátit pozornost k samotnému předmětu, k němuž se myšlenkové úsilí vztahuje. Tento přístup vyžaduje kritické vědomí toho, že terminologická shoda nemusí vždy znamenat identitu obsahu a že pojmenování mohou být zavádějící. Práce tak vybízí k hlubšímu filosofickému zkoumání, které překračuje rámec pouhého popisu vývoje idejí a směřuje k podstatě lidských práv jako samostatné problematiky, nezávislé na proměnlivosti individuálních či dobových myšlenkových výkonů.