Tento text se zabývá filosofickým a metodologickým vymezením pojmu struktura, kterou interpretuje jako vnější, popsatelnou stránku komplexnosti fungujících systémů. V tradičním pojetí je struktura chápána skrze vztahy mezi jednotlivými složkami, přičemž dochází k záměrnému odhlížení od vnitřní struktury těchto složek, aby mohly být považovány za samostatné a fixní jednotky. Autor poukazuje na problematický rys vědeckého pozorování, které se při změnách systému snaží najít ještě nižší, pevnější rovinu subsložek, aby zachovalo zdání stability. Tento přístup vnějšího pozorovatele však opomíjí možnost aktivní a oboustranné souhry mezi strukturami různých úrovní. Úvaha tak kritizuje statické, mimočasové chápání struktur a otevírá prostor pro pojetí struktury jako dynamického dění, kde vztahy a proměny složek tvoří nedílný celek, jejž nelze redukovat na součet fixních částí.
Struktura v dění (a jako dění)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 12. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Struktura v dění (a jako dění)
Strukturou se obvykle míní zvnějšku přístupná a popsatelná stránka komplexnosti nějaké fungující soustavy (systému), jen někdy je chápána a „uchopována“ jako neměnná resp. vůbec mimočasová (zcela vzácně jako mimoprostorová – např. v matematice). Přitom se sledují zejména vztahy mezi tzv. složkami systému, nikoli ty složky samy; pokud takové „složky“ mají rovněž nějakou svou strukturu, je tu výrazná snaha od toho odhlédnout a považovat ty složky samy za v jistém smyslu a v jistém rozsahu samostatné (svébytné), aby právě bylo možno jejich vlastní strukturu nechávat stranou. V případě, že se struktura složek (členů) nějakého systému také mění (proměňuje), a když to má nějaký vliv nebo vůbec faktickou souvislost s proměnou struktury celého systému, dochází obvykle k výrazné snaze najít nižší rovinu nějakých „pevnějších“, „fixovanějších“ subsložek systému, aby bylo možno strukturu celého systému a strukturu jeho nejblíže nižších subsložek nějak sjednotit a vyčlenit ony nižší subsložky pokud lze jako pevné, tj. samostatné (svébytné).Vše musí být pozorováno a popisováno z perspektivy vnějšího pozorovatele, a to bez jakéhokoli ohledu na možnost oboustranně aktivní souhry mezi strukturami vyššími a eventuelním strukturami oněch subsložek, metodicky považovaných za fixní.
(Písek, 071218-1.)