Tento text se zabývá teoretickým přechodem od statických geometrických obrazců a numerických vztahů k dynamickým modelům událostí. Autor zdůrazňuje, že tato změna paradigmatu je mnohem komplexnější, než se původně zdá, a nevyžaduje pouze začlenění času a časovosti, ale také zavedení konceptu „síly“, který by sloužil jako analogie k fyzikálním silám. Zatímco současná teoretická fyzika definuje čtyři základní síly – slabou, silnou, elektromagnetickou a gravitační – s velmi specifickými doménami působení, pro účely filosofického či teoretického modelování událostí je nutné vyvinout nové pojetí síly. Tento proces vyžaduje značnou opatrnost, aby nedošlo k nekritickému převzetí fyzikálních konstruktů, které by mohly omezit pochopení nepředmětné povahy událostí. Text tak otevírá prostor pro diskusi o strukturálních prvcích, které konstituují dění jako takové, a vyzývá k vytvoření svébytného pojmosloví nezávislého na tradičních fyzikálních modelech.