Tento text se zabývá ontologickým vztahem mezi událostí a subjektem. Autor vychází z teze, že událost se neděje postupně v oddělených fázích, nýbrž jako celistvý proces. U komplexních super-událostí, které v sobě integrují řadu dílčích sub-událostí, vyvstává potřeba jednotícího prvku, jenž umožňuje aktualizaci celého rozsahu dění v každém jednotlivém okamžiku. Tímto prvkem je subjekt události. Subjekt není vnější entitou, ale konstitutivní součástí, která musí být přítomna po celou dobu trvání děje, aby propojovala jeho jednotlivé momenty. Text zdůrazňuje, že událost si svůj subjekt neustále ustavuje a obnovuje, čímž zajišťuje svou aktuální jsoucnost. Místo chápání subjektu jako statického základu jej autor představuje jako dynamický výsledek událostného dění, který je nezbytný pro integritu a kontinuitu komplexních procesů. Tato perspektiva mění tradiční pohled na subjektivitu směrem k procesuální ontologii, kde je subjekt definován svou rolí v rámci události.
Subjekt a událost / Událost a subjekt
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 12. 2007
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2007
Subjekt a událost / Událost a subjekt
Událost se neděje po kouscích, po „fázích“ či „momentech“, jdoucích po sobě, nýbrž celá najednou, jak vždy znovu zdůrazňujeme. Ale když jde o událost komplikovanou, tedy o „super-událost“, která v sobě zahrnuje resp. sjednocuje celou řadu nižších událostí, „subudálostí“, musí jednota událostného dění superudálosti jakožto celku mít jakousi možnost soustředění celého rozsahu svého dění v každé chvíli nějak „aktualizovánu“, „aktuálně uskutečněnu“ v podobě „subjektu“. Subjekt události je na jednu stranu subjektem nejen celé události, ale je také vždycky subjektem každé její okamžité aktualizace, každé její okamžité aktuální jsoucnosti. A to nutně znamená, že po celou dobu událostného dění musí být subjekt vždycky „při tom“, když se kterákoli fáze události, kterýkoli její moment stává (a „jest“) právě aktuálním. Právě v tomto smyslu jsme nuceni dávat spíše důraz na to, že událost si svůj „subjekt“ musí ustavovat a vždy znovu „restituovat“, obnovovat, než na to, že se celá subjektem musí stávat (i když v některých ohledech je toto druhé vyjádření i výstižnější).
(Písek, 071225-2.)