Tato úvaha se zaměřuje na ontologickou povahu lidských práv a jejich bytostný vztah k lidskému subjektu. Autor argumentuje, že lidská práva nepředstavují samostatná jsoucna, ať už nezávislá nebo relativně samostatná, o jejichž existenci by bylo možné pouze konstatovat fakta. Místo toho jsou lidská práva skutečností neoddělitelně spjatou s konkrétními jednotlivci. Text kritizuje tendenci nahlížet na lidská práva jako na atributy lidstva jako celku nebo abstraktního pojmu člověka. Zdůrazňuje, že práva náleží každému jednotlivému člověku jako subjektu v jeho specifické a jedinečné situaci. Jakýkoli pokus o obecnou formulaci lidských práv, která by byla odtržena od individuality konkrétních subjektů, je nutně zatížen nedostatky. Právní věda a filosofie by si měly být vědomy této přísné vázanosti práv na jednotlivce a vyvarovat se jednání, které tuto zásadní vazbu opomíjí. Lidská práva tedy nabývají smyslu pouze skrze konkrétní lidské subjekty.