Tento text se zaměřuje na vztah mezi hodnotami a procesem jejich hodnocení či zhodnocování. Autor kritizuje tradiční pojetí, které hodnoty vnímá jako předem daná a fixní měřítka existující nezávisle na lidském jednání. Takovou představu považuje za dědictví předmětného myšlení, které chybně umisťuje cíle do minulosti. Hodnota je v tomto pojetí definována nikoliv jako něco „jsoucího“, ale jako to, co se chce „stát“ a být uskutečněno. Má tentativní povahu a vždy zůstává jen krůček před svým naplněním. Proces hodnocení je proto klíčový, neboť právě skrze něj se hodnoty realizují prostřednictvím aktivit subjektů. Život je zde pojat jako bytostná vnímavost vůči těmto ne-daným hodnotám a jako neustálý, okolnostmi podmíněný pokus o jejich uskutečnění. Text zdůrazňuje dynamickou a událostnou povahu hodnot, které vyžadují aktivní účast subjektu v procesu jejich neustálého zpřítomňování v realitě.
Hodnoty a hodnocení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 1. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Hodnoty a hodnocení
Život je pohyb mezi „hodnotami“ a jejich uskutečněním; toto uskutečňování hodnot musí nutně zahrnovat i jejich rozpoznávání, myšlenkové uchopování a tedy i jejich formulaci. To vše, od chápání přes formulaci až po provádění a uskutečňování budeme chápat jako „hodnocení“ resp. „zhodnocování“. Způsob formulace, jehož jsme právě užili, však svádí k nedorozumění, totiž jako by ony hodnoty tu byly nějak pevně „dány“ dříve, než ještě mohlo dojít k nějakému „zhodnocování“, tj. jako by ony hodnoty byly nějak „dány“ předem (a pokud možno pevně, fixně), jako by každé hodnocení (zhodnocování) mělo ty „hodnoty“ jako nějaké pravítko před sebou a „k ruce“. Tato neblahá představa, že cíl, konec, k němuž něco směřuje, musí být „dán“ předem (rozumí se v minulosti), ještě „před“ počátkem každého směřování, je dědictvím předmětného myšlení vůbec (a konkrétně předmětného chápání „cíle/konce“ Aristotelova, později např. regulativní ideje Kantovy apod.). Hodnota je daleko spíše něčím, co ,chce‘ být uskutečněno, ale co má zatím jen tentativní („zkušební“, ke zkouškám vyzývající) povahu a co je vždycky jen o malý krůček napřed před každým svým uskutečňováním. Hodnota tedy není ničím „jsoucím“, ale chce se (a potřebuje se) „stát“, chce být uskutečněna. Ale nemůže se uskutečňovat jinak než prostřednictvím zhodnocování, a tedy prostřednictvím aktivit událostných „jsoucen“, jimž budeme říkat „subjekty“. Život je tedy v tomto smyslu bytostně spjat s vnímavostí vůči těmto „ne-daným“, „ne-jsoucím“ hodnotám, a je pokusem – vždy velmi relativním a podmíněným okolnostmi i svými vlastními omezeními a chybami – o jejich „realizaci“, „uskutečnění“.
(Písek, 060117-2.)