Text se zabývá otázkou původu a zachování integrity subjektu, chápaného jako událost. Autor argumentuje, že integrita nemůže být subjektu vtištěna zvenčí, ani mu nemůže plně náležet od samého počátku, neboť subjekt se teprve ustavuje procesem přechodu z pouhé možnosti do uskutečněné reality a následné minulosti. Hlavním problémem je vysvětlení momentu vzniku: jak se z něčeho, co subjektem není, stává subjekt, a zda je každý proces vzniku v přírodě od počátku spojen s ustavováním subjektivity. Autor naznačuje, že integrace do složitějších celků závisí na aktivitě a výkonu samotných subjektů, podpořených určitým know-how, které je v biologickém kontextu předáváno geneticky. Článek uzavírá výzvou k hlubšímu zkoumání této ontologické otázky, které si vyžádá dlouhodobé úsilí a případnou redefinici samotného tázání, pokud se dosavadní přístupy ukáží jako nedostatečné.