Tento text se zabývá zásadním rozdílem mezi vnímáním a zkušeností, přičemž klíčovým rozlišovacím faktorem je jejich časový rozsah a historicita. Zatímco vjem je vždy partikulární a vázaný na konkrétní okamžik (aktuální či vzpomínaný), zkušenost má historickou povahu a utváří se prostřednictvím opakovaných vjemů. Autor zdůrazňuje, že vnímání získává svůj „smysl“ pouze tehdy, je-li zasazeno do širšího zkušenostního kontextu; bez tohoto pozadí postrádá vjem hlubší význam. Text dále zkoumá nejnižší formy vnímání, které definuje jako senzitivitu či reaktibilitu, tedy základní schopnost subjektu reagovat na podněty z okolí. Tyto primordiální formy vnímavosti jsou těžko dostupné a předpokládají se tam, kde opouštíme kauzalismus ve prospěch interakce. Celkově práce osvětluje vztah mezi individuálním vjemem, historicitou zkušenosti a fundamentální reaktivitou subjektu, která tvoří základ pro jakoukoli smysluplnou zkušenost se světem.
Vnímání a zkušenost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 2. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Vnímání a zkušenost
Mezi vnímáním (vjemy) a zkušeností (zkušenostmi) je třeba vidět rozdíl především v jejich časovém rozsahu: vjem je totiž vždycky partikulární, a to ať v případě, že je aktuální, nebo v případě, že si naň vzpomínáme). Naproti tomu zkušenost má „historickou“ povahu a je postavena na více, případně mnoha opakovaných vjemech. Zároveň ovšem je třeba připomenout, že „vnímání“ se jen v nejnižších formách může obejít bez jakéhosi zkušenostního pozadí či „prostředí“. Proto mluvíme o tzv. ,smyslovém´ vnímání (a obdobu najdeme v mnoha jazycích), protože jen na zkušenostním základě může jakýkoli vněm mít také „smysl“. (Smysl totiž může cokoli „dávat“ jen v širším kontextu – bez kontextu nemůže nic „smysl“ mít.) Takové nejnižší formy „vnímání“ jsou nám velmi těžko dostupné; spíše je (zatím) musíme jen předpokládat, pokud opustíme kauzalismus a budeme vše vykládat reaktibilitou (schopností na něco reagovat). Reaktibilita se totiž právě zakládá na jakési formě sensitivity, tj. vnímavosti vůči něčemu v „okolí“ subjektu (jen subjekt může být schopen akce, a tudíž také re-akce.) A právě ony nejnižší formy senzitivity čili vnímavosti nepředpokládají (nemohou předpokládat) žádné formy smyslovosti resp. smyslového vnímání (a asi tím méně jakékoli formy zkušenosti, leda opět nějaké primitivní resp. primordiální).
(Písek, 060204-2.)