Tento text se zabývá filosofickou reflexí povahy budoucnosti a limity jejího předvídání. Autor rozlišuje mezi pouhou extrapolací současných trendů a skutečně novou budoucností. I když lze mnohé odhadnout na základě setrvačnosti stávajících dějů, hlubší prognóza musí vždy počítat s existencí „prázdných míst“ a nečekaných jevů. Skutečná budoucnost není v aktuální přítomnosti jednoznačně determinována; v hybných tendencích existují mezery a tolerance, které umožňují intervenci „odjinud“. Tato intervence nemusí být jen výsledkem střetu jiných setrvačných sil, ale může vyvěrat z oblasti „ještě nejsoucího“. Pravá budoucnost tedy není pouhým následkem či produktem již daných okolností, ale přichází jako něco bytostně nového, co nelze vyvodit z minulosti ani přítomnosti. Text tak vybízí k pochopení dějin jako otevřeného procesu, v němž hraje klíčovou roli to, co teprve nastává a co není pouhým protažením přítomného stavu.
Budoucnost nenastalá
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 2. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Budoucnost nenastalá
Budoucí stav věcí v tom či onom směru či ohledu lze odhadovat a dokonce vypočítávat na základě znalostí trendů a tendencí, které jeví jakousi setrvačnost; pochopitelně se takovému odhadování a tím spíše vypočítávání (takovým „extrapolacím“) vymyká vše, co z daných trendů a tendencí nevyplývá, tj. vše nové a nečekané. Pokud je tato okolnost reflektována, lze do odhadování (ovšemže nikoli do vypočítávání) zahrnout i jakási „prázdná“ místa, kde mohou být nějaké nové a nečekané jevy a objevy přece jen „očekávány“. Hlubší prognózy nikdy nemohou na taková „prázdná“ místa zcela zapomínat nebo je dokonce vylučovat. Co to však ve skutečnosti znamená? Je to přiznání, že skutečná budoucnost není ještě v aktuální přítomnosti jednoznačně rozhodnuta, že tedy jsou v daných (a pokračujících, tedy hybných) tendencích a trendech také „mezery“, jakási „tolerance“, na jedné straně „mantinely“, na druhé straně otevřená místa, kudy může proniknout intervence „odjinud“. Tady se pak dělí fronty: někdo tomu „odjinud“ rozumí tak, že jde o zásah jiných trendů či tendencí, tj. jiných setrvačností. Něco takového se zajisté často děje, ale jako celek postihující výklad to je naprosto nedostatečné. A tak je nezbytné připustit, že někdy toto „odjinud“ musí být pochopeno jako „z oblasti ještě n jsoucího“, tedy z jiné „budoucnosti“, která vskutku přichází, aniž by byla následkem, produktem, protažením čehokoli „již daného“.
(Písek, 060208-2.)