Tento odborný text se podrobně zabývá různými příčinami a mechanismy vývojové degenerace smyslových orgánů u specifických skupin živočichů, jako jsou netopýři, jeskynní ryby či obojživelníci. Autor předkládá čtenáři tři odlišné teoretické scénáře, které se snaží tento evoluční úpadek vysvětlit. První hypotéza vychází z předpokladu, že orgány, které se v určitém prostředí staly nadbytečnými, postupně v průběhu věků zakrněly a zanikly. Druhá perspektiva naznačuje, že k degeneraci došlo v důsledku náhodných genetických mutací, což následně donutilo dotčené organismy vyhledat takové ekologické niky, kde tato ztráta nepředstavovala bezprostřední evoluční nevýhodu. Třetí, nejsložitější vysvětlení pak pracuje s myšlenkou, že určité smysly byly aktivně potlačeny nebo odstaveny, protože by v novém prostředí působily kontraproduktivně. Jako příklad je uváděn vysoce vyvinutý čich nebo sluch, který může rušit živočichy během spánku, čímž vzniká selekční tlak na eliminaci těchto vjemů. Text tak poskytuje komplexní pohled na dynamickou interakci mezi adaptací, mutací a vnějším prostředím v evoluci.