Tento text předkládá filosofickou analýzu ontologické povahy změn, přičemž rozlišuje dvě jejich zásadní formy. Prvním, fundamentálním typem je změna vnitřně integrovaná, která přímo definuje životní průběh a samotné bytí pravé události. Druhým, odvozeným typem je změna zprostředkovaná reaktibilitou subjektu v kontextu jeho vztahů k vnějším skutečnostem. Autor se podrobněji věnuje fenoménu tzv. setrvačných procesů, které vznikají v situacích, kdy četnost a mohutnost změn výrazně přesahuje adaptační možnosti subjektivní reaktibility. Zásadním tvrzením je odmítnutí existence ryzí setrvačnosti v rámci vesmíru. Každá setrvačnost je podle autora umožněna reaktibilitou entit na nižších úrovních organizace, které se podřizují určitému řádu a jeho atraktivitě. Tímto způsobem jsou i zdánlivě mechanické procesy ukotveny v aktivitě subjektů, zatímco výjimky z tohoto řádu jsou chápány jako nahodilé kontingence. Text tak přináší hluboký vhled do vztahu mezi událostmi, subjektivitou a strukturou reality, kde setrvačnost není pasivní vlastností, ale výsledkem specificky uspořádané reaktivity nižších řádů bytí.