Text zkoumá vztah mezi minulostí, přítomností a budoucností a kritizuje tradiční historismus, který vnímá minulost jako uzavřenou a neměnnou „fakticitu“. Autor upozorňuje, že jedinou skutečnou fakticitou minulosti jsou její stopy, které jsou však samy o sobě přítomné. Abychom porozuměli tomu, co se skutečně stalo, musíme minulost aktivně rekonstruovat, což je proces, který vyžaduje záměrnou aktivitu subjektu. Tato rekonstrukce je umožněna pouze díky přicházejícímu času, tedy budoucnosti, která otevírá prostor pro jakékoli jednání. Bez horizontu budoucnosti by nebylo možné interpretovat přítomné stopy ani konstituovat smysl toho, co již pominulo. Minulost tedy není statickým souborem faktů, ale dynamickou strukturou, k níž máme přístup právě skrze naši orientaci na to, co teprve nastává. Práce zdůrazňuje, že poznání dějin je bytostně spjato s aktivním přesahem do budoucího času.
Minulost a budoucnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 5. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Minulost a budoucnost
O minulosti obvykle mluvíme (a také tak myslíme) jako o tom, co minulo a co tedy „už není“. A historicismus nám vnucuje mylný předsudek, že to, co se stalo, už nelze „odestát“, že to je prostě „fakticita“, s níž se nedá nic podnikat – leda lživě nebo mylně. Ve skutečnosti však jediná opravdová „fakticita“, která z minulosti zbyla, je poměrně chudá; jsou to relikty toho, co se kdysi odehrálo, ale po čem zůstaly jisté stopy. Ty stopy však nejsou „(po)minulé“, ale naopak přítomné; kdyby nebyly přítomné, nic by nebyly platné, prostě by přestaly být stopami. Abychom se na základě analýzy a zpracování stop něčeho minulého dobrali vskutku pochopení oné minulosti, která byla kdysi přítomností, musíme podniknout něco neobyčejně pracného, totiž musíme se pokusit rekonstruovat to, co ve skutečnosti „už není“. Ty stopy samy nemusíme rekonstruovat, ty tu jsou (přítomné) – anebo to nejsou žádné skutečné stopy (ale musí být jako „stopy“ také rekonstruovány, třeba jen zčásti, a to na základě zase jiných stop). Právě z těchto důvodů je přístup k minulosti umožněn a prostředkován přicházejícím časem, tj. přicházející a otvírající se budoucností: bez budoucnosti, která právě nastává, není možná žádná aktivita, a tudíž ani aktivní rekonstrukce toho, co už bylo a co pominulo.
(Písek, 060509-1.)