Tato úvaha se zaměřuje na ontologickou povahu informace, kterou interpretuje nikoli jako statickou entitu, ale jako dynamickou „událost“ či „pohyb“. Autor kritizuje běžnou tendenci vytrhovat informaci z jejího časového rámce, což považuje za umělou a zavádějící abstrakci, která deformuje skutečnost. Na příkladu fotonů jako nositelů informace ukazuje, jak zavádějící je představa o neměnnosti informačního obsahu. Skutečná informace je procesem vzniku, zanikání, sdílení a tradování, který je neodlučitelně spjat s aktivitou konkrétních subjektů. Vzájemné působení ve světě je v jádru procesem neustálého sdělování a přijímání. Z tohoto pohledu není informace samostatně existujícím objektem, ale výsledkem neustálého úsilí o její uchování a ochranu před šumem či zánikem. Text tak předkládá nový pohled na komunikaci, v němž hraje klíčovou roli časovost a aktivní péče o kontinuitu sdělovaného smyslu, který musí být neustále zachraňován před zapomněním.
„Událost“ jako ,pohyb‘ informace
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 5. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
„Událost“ jako ,pohyb‘ informace
Na tzv. informaci je třeba se dívat ze dvou stran: jednak je důležité vědět, jak informace vznikla (vzniká), ale také, jak je sdělována resp. šířena a přijímána. Kdykoli chceme o „informaci“ mluvit jako o něčem vyzdviženém z času (časového průběhu), je to umělé vydělení a nutně vždy také jisté zkreslení skutečnosti. Tak např. když se mluví o tom, že fotony jsou nositeli určitých informací, sugeruje tento způsob mluvy představu, že tyto informace jsou čímsi „pevným“, co nepodléhá těm změnám, které jsou charakteristické pro samy fotony. Všechno ukazuje k tomu, že musíme nově chápat „informaci“ i „komunikaci“. Ve vědě se běžně mluví o „působení“, ale je to jen pojmenování bez náležitého pojmového upřesnění. Veškeré vzájemné působení spočívá vlastně na přenosu informací, tj. na sdělování a přijímání „informací“. Ale co to vlastně je sdělováno a přijímáno? Izolovaná informace je pouhé abstraktum, protože je vytržena ze skutečných, tj. časových souvislostí – proto to je zároveň chybná, mylná abstrakce, protože skutečná informace je něčím, co se děje, co vzniká a zaniká, co je vysíláno a přijímáno, tedy sdíleno, tradováno (předáváno), a to díky aktivitě určitých (konkrétních) subjektů. Nejde tedy primárně o něco samostatného, samostatně jsoucího a trvajícího, nýbrž o něco, co je třeba uchovávat a opatrovat, co je třeba zachraňovat před zánikem, ale také před šumem a jakýmkoli poškozením.
(Písek, 060521-2.)