Tento text kriticky zkoumá Aristotelovo rozdělení první filosofie na matematiku, teologii a fyziku v kontextu moderního myšlení. Autor se zamýšlí nad tím, co z těchto kategorií zůstává v platnosti a jak je nutné je přehodnotit. Zatímco matematika se tradičně zabývá neměnnými entitami, text upozorňuje, že tento rys sdílejí všechny intencionální objekty. Zásadní revizi však vyžaduje teologie; autor argumentuje, že Bůh či Pravda nemohou být chápáni jako neměnní, neboť život bez pohybu a proměnlivosti není možný. Teologie by tak měla být nově definována jako disciplína o tom, co je jedno, a přesto se mění. Fyzika je pak pojímána jako všeobsáhlá věda o vnitrosvětném dění. Zvláštní pozornost je věnována statusu intencionálních modelů, které by měly spadat pod reformovanou matematiku či novou disciplínu zkoumající myšlenkové koreláty bez ohledu na jejich neměnnost. Cílem úvahy je nalezení nového rámce pro zkoumání skutečnosti, který by lépe reflektoval událostný charakter světa.
Filosofie „první“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 5. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Filosofie „první“
Aristotelés vydělil z celé řady filosofických věd tři „základní“, a zařadil je do tzv. „první filosofie“. Po naše první úvahy může zcela postačit, když se pokusíme aspoň předběžně přezkoumat, co z tohoto jeho pojetí zůstalo resp. co se z něho po mnoha staletích změn stalo, případně co je ještě dnes použitelné. V jistém smyslu nejsnadnější by se to mohlo jevit v případě tzv. matematiky (v Aristotelově pojetí): čísla nebo geometrické útvary jsou vskutku – aspoň to jinak nemůžeme ani pojímat – „neměnné“, tj. musí být také jako „neměnné“ chápány a musí s nimi být takto zacházeno. (Později se ovšem ukáže, že to platí vlastně na všechny intencionální „předměty“ či „objekty“, i když na to už nemyslíme.) Zcela jinak se to má s „nejvyšší“ teoretickou filosofickou disciplínou, totiž „theologií“: „Bůh“ nemůže být chápán jako neměnný, jakmile si uvědomíme, že život bez pohybu, bez proměnlivosti prostě není možný. Máme-li „Boha“ (nebo i za použití jiného jména, tedy např. „Pravdu“) chápat jako živého (živou), nemůžeme ho (ji) zbavit hybnosti a proměnlivosti (což pochopitelně vůbec neznamená a nemusí znamenat něco, co se vymyká řádu a tedy i pochopení smyslu). Pokud bychom tedy chtěli nějak zachovat Aristotelovu „theologii“ (třeba i pod jiným jménem), musili bychom – řekněme předběžně při zachování oné „jedinosti“ – vymezit její „tématiku“ jako „o tom, co je jedno a co se mění“. A „fysiku“ bychom mohli nejen zachovat, ale učinit ji všeobsáhlou disciplínou o všem „vnitrosvětném“. Zabývala by se tedy vším, co má předmětnou i nepředmětnou stránku a co se mění. Určitý problém by bylo nutno řešit, kam přiřadit tzv. intencionální nepředměty, tj. myšlenkové modely událostí a skutečností událostného charakteru. Zajisté by nebylo správné ani možné je zařadit do „fysiky“, ale stejně tak nemožné by bylo je zařadit do „matematiky“ – leda po důkladné revizi této disciplíny (a asi také po jejím přejmenování, už také proto, že její pojmenování je etymologicky spjato s řeckým termínem „mathéma“, zase ovšem s tou podmínkou, že bychom nechtěli tento starý termín vybavit novými hlavními konotacemi). Bylo by proto asi případné založit tuto disciplínu tak, že by s týkala všech myšlenkových „model“, tj. intencionálních korelátů, a to bez rozdílu, zda jsou míněn y jako neměnné nebo jako proměnlivé. K tomu by se pochopitelně museli také vyjádřit „matematikové“, zda by jim to takto vyhovovalo a zda v nejvyšších a nejnovějších matematických disciplínách by se to třeba nesetkávalo s vítaností a otevřeností.
(Písek, 060522-5.)