Tento text se zabývá ontologickou a fenomenologickou analýzou pojmu ve vztahu k jeho možné interpretaci jako „šifry“. Autor argumentuje, že pojem nemůže být považován za šifru, protože postrádá jakoukoli trvalou předmětnou stránku nezávislou na konkrétním aktu myšlení. Na rozdíl od znaků nebo slov, které mají svou materiální či předmětnou podobu, je pojem plně vázán na intencionální akt subjektu. Jakmile tento akt skončí, v rámci pojmu nezůstává nic, co by bylo možné identifikovat jako přetrvávající objekt. Jediným prvkem, který se zdá přetrvávat mimo intencionální akt, je intencionální korelát, ten však není skutečným jsoucnem ani produktem aktu samotného. Text tedy striktně odlišuje pojem od slova či znaku; zatímco slovo může fungovat jako šifra díky své objektivní povaze, pojem je svou podstatou procesuální a neobjektivní. Tato distinkce je klíčová pro pochopení vztahu mezi myšlením, jazykem a předmětnou skutečností v rámci autorovy filosofické reflexe.