Text zkoumá vztah mezi lidskou existencí a prožíváním času, konkrétně přítomnosti, minulosti a budoucnosti. Autor kritizuje běžné nepochopení, které redukuje život na pouhou momentální aktualitu nebo vnímá minulost jako definitivně uzavřenou a neměnnou entitu. Ačkoliv se činy odehrávají v přítomném okamžiku, lidský život se v pravém slova smyslu rozprostírá skrze horizonty minulého i budoucího. Význam událostí, které již nastaly, není fixní, nýbrž podléhá neustálé interpretaci a působení mnoha subjektů na různých úrovních bytí. Existence tak není izolovaným bodem v čase, ale dynamickým procesem, v němž subjekty – od lidí až po nižší organismy – nesou spoluodpovědnost za smysl dění. Práce zdůrazňuje, že ačkoliv minulost nelze fyzicky změnit, její váha a dopad v přítomnosti jsou spoluurčovány aktivitou aktérů, čímž se otevírá prostor pro svobodu a zodpovědnost v rámci časové integrity života.
Existence jako život / Život jako existence
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 6. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Existence jako život / Život jako existence
Kdykoli něco děláme, tj. jsme aktivní, jsme v „přítomnosti“, tj. jsme právě (aktuálně) „při tom“. Nikdy nemůžeme dodatečně udělat něco v minulosti, a nikdy nemůžeme předem udělat něco v budoucnosti. To bývá nesprávně vykládáno v tom smyslu, že „to, co se stalo, se nemůže odestát“, jako by to bylo jednou provždy rozhodnuto a provedeno, a jakoby to tak muselo „navždy zůstat“ (aniž by byla jakákoli změna možná). A stejně tak nesprávně to bývá vykládáno tak, že nemůžeme nic udělat ve své přípravě na budoucnost. Náš život však není jen momentální aktualita; můžeme dokonce plným právem říci, že žijeme mnohem spíš s minulostí i s budoucností než s aktuální přítomností (a v nich). To, co už pominulo, je v některých ohledech a po některých stránkách vskutku již „nastalé“, ale váha (a smysl) toho, co se jednou stalo, sice nespočívá jen na nás, ale není na nás ani zcela nezávislá (ovšem nejen na mně jako jednotlivci, jednotlivém aktivním subjektu, nýbrž na nesčetných jiných subjektech, dokonce nejen na lidech, ani jen na zvířatech a rostlinách, ale i na subjektech mnohem nižších úrovní), a to i když na druhé straně není ani zcela závislá na naší libovůli či svévoli.
(Písek, 060611-1.)