Tento text se zabývá filosofickou analýzou lidského a živého výkonu jako procesu uskutečňování novosti. Autor vychází z teze, že každá akce představuje realizaci něčeho, co doposud nebylo přítomno, přičemž tento proces nahlíží v jeho komplexní dialektice. Výkon není pouhým zvnějšněním vnitřního záměru, neboť vyžaduje adaptaci na vnější okolnosti a využití dostupných prostředků, což platí zejména pro živé organismy. Zároveň je však každý reálný výkon nutně omezen a představuje 'méně' než ideální, nepředmětný plán či program. Ústředním motivem je tedy závislost aktu tvorby na konkrétních podmínkách a předpokladech, které definují prostor pro realizaci možného. Text zdůrazňuje, že žádný tvořivý akt neprobíhá ve vakuu, ale je vždy vázán na konkrétní kontext 'tady a teď'. Každá realizace je neoddělitelná od materiálních a situačních faktorů, které ji formují. Výkon tak není jen produktem vnitřního popudu, ale výsledkem interakce mezi subjektivním rozvrhem a objektivní realitou, která výkonu klade odpor i poskytuje oporu.