Tento text se zabývá problematikou intentionality myšlení a vztahem mezi myšlenkovým aktem a jeho předmětem. Autor vychází z teze, že každý akt myšlení směřuje k něčemu myšlenému, co však není přímou součástí samotného aktu. Ačkoliv se často předpokládá, že myšleným je přímo objektivní skutečnost nebo věc, text tento názor zpochybňuje. Tvrdí, že mezi reálnou věcí a intencí musí vždy existovat zprostředkování v podobě dalších členů a vztahů. Příkladem může být historický vývoj pojmů, které staří Řekové používali, aniž by si plně uvědomovali jejich specifickou povahu. Závěrem autor zdůrazňuje, že intence je fenoménem mnohem komplexnějším, než se běžně jeví, a vyžaduje hlubší zkoumání struktur, které propojují subjektivní myšlení s vnějším světem. Celkově úvaha vybízí k přehodnocení tradičního chápání vztahu mezi subjektem, zprostředkujícím prvkem a cílovým objektem intence.
Intence a její „předmět“ / Myšlení a jeho „myšlené“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 8. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Intence a její „předmět“ / Myšlení a jeho „myšlené“
Každý myšlenkový akt (výkon) se vztahuje k něčemu tímto aktem myšlenému, co však není součástí tohoto aktu. V tom spočívá tzv. intencionalita myšlení. Tímto „myšleným“ bývá zhusta něco, nač můžeme ukázat prstem, a tak mnoho lidí má za to, že oním myšleným může být přímo nějaká věc, nějaká předmětná („objektivní“) skutečnost. To se však při bližším zkoumání ukazuje jako zcela chybný předpoklad: mezi skutečnou „věcí“ a myšlenkovým aktem, který se k takové „věci“ vztahuje (který ji „míní“), musí být vždycky ještě nějaké zprostředkování. Nějaký zprostředkující „člen“, a tudíž také příslušné vztahy; je možné – a dokonce pravděpodobné -, že takových členů (a příslušných vztahů) je ještě více. Možná jsme ještě některé zprostředkující členy a „činitele“ ještě neodhalili (tak jako staří Řekové začali pracovat s tím pozoruhodným vynálezem, jímž jsou pojmy, ale vlastně si je a jejich povahu vůbec neuvědomovali a nepotřebovali je samostatně pojmenovat jako něco zvláštního. A z toho zase dále vyplývá, že musíme počítat s tím, že „intence“ představuje fenomén mnohem komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát (i když už tak trochu víme, co to je).
(Písek, 060813-1.)