Tento text se zabývá filosofickým zkoumáním konceptu jednoty jakožto intencionálního intenta, tedy buď jako intencionálního předmětu, nebo nepředmětu. Autor rozlišuje mezi míněnou jednotou a skutečnou realitou a zdůrazňuje, že tyto myšlenkové modely slouží jako nástroje k efektivnějšímu uchopení a zvládání skutečnosti. Ačkoliv intencionální konstrukce, jako jsou například geometrické útvary, v materiálním světě reálně neexistují, hrají klíčovou roli ve vědeckém bádání i v běžném životě. Text se zaměřuje zejména na lidský svět, kde intencionální nepředměty výrazně ovlivňují jednání a události. Jednota těchto konstrukcí není dána jejich vnitřní povahou, nýbrž jejich zapojením do vnitrosvětného dění a jejich praktickou uplatnitelností. Práce tak ukazuje, že platnost a soudržnost těchto modelů lze ověřovat pouze prostřednictvím jejich vlivu na realitu a jejich funkčnosti v rámci lidského jednání.
Jednota jako „intentum“ [intencionální (ne)předmět]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 8. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Jednota jako „intentum“ [intencionální (ne)předmět]
Tážeme-li se po „jednotě míněné“, tj. po tom, jak vlastně myslíme tu jednotu, po které se – v nějaké souvislosti – tážeme, pak jde evidentně o kritické posouzení našeho (nebo prostě něčího) chápání či pojetí „jednoty“, s ním pak chceme pracovat. Ovšem můžeme udělat ještě další krok a pokusit se soustředit na jednotu (spíše předpokládanou, tušenou nebo naopak zpochybňovanou) toho „míněného“, které odlišíme od čehokoli „skutečného“ jako pouhý myšlenkový model, tedy buď intencionální „předmět“, nebo intencionální „ne-předmět“, s jehož pomocí však se můžeme mnohem přesněji myšlenkově (a pak třeba i výzkumně, „vědecky“ – pokud tím ovšem hned nevyloučíme možnost práce s „ne-předměty“) zaměřit na nějaké opravdové skutečnosti. Musíme si ovšem hned od počátku uvědomit, že jen někdy se intencionální předmět (nebo nepředmět) podobá předmětu skutečnému, a to vždycky jen v některých ohledech; někdy však nic takového, čemu by se intencionální předmět nebo nepředmět mohl nebo měl podobat, ve skutečnosti neexistuje. Jde však o to, že skutečnost může být myšlenkově (a dokonce i v různých podobách prakticky) zvládána pozoruhodně efektivně, když je naše myšlení takovými „modely“, modelovými konstrukcemi vybaveno. (Tak třeba nikde v našem vesmíru se nevyskytují žádné geometrické obrazce ani třírozměrná stereometrická tělesa, např. trojúhelníky nebo jehlany apod., a přece s nimi můžeme při nejrůznějších obyčejných i mimořádně komplikovaných vědeckých pracích účelně pracovat. Mnohem přesvědčivější příklady by však bylo možno předvést z tzv. lidského světa, v němž intencionální předměty a zejména nepředměty mohou mít neobyčejně mocný „vliv“ na dění, takže se vlastně do jednání, chování a vůbec událostí jakoby vtiskují.) „Jednota“ míněných předmětů i nepředmětů (jakožto lidských myšlenkových konstrukcí) pak nespočívá (nemusí spočívat) v nich samých, ale v jejich zapojení do vnitrosvětného dění; a je zřejmé, že jejich jednota, eventuelně nejednota a vnitřní rozpornost ani nemůže být jinak ověřována a prokazována, než právě s ohledem na jejich možnosti uplatnění.
(Písek, 060821-2.)