Tento text se zabývá filosofickým zkoumáním pojmu jednoty (integrity), kterou odlišuje od prosté jednoduchosti. Autor tvrdí, že jednota je problematická pouze v souvislosti s mnohostí, ať už se jedná o jednotu v mnohosti, nebo mnohost v jednotě. Historický exkurz poukazuje na vývoj od vnější sjednocenosti k vnitřní, bytostné jednotě. Klíčovou tezí je, že jednota není statickým stavem, nýbrž dynamickým procesem sjednocování a událostným děním. Tato procesualita znamená, že o jednotu je třeba aktivně pečovat, udržovat ji a v případě narušení obnovovat. Autor také kriticky poznamenává, že jednota míněného je často pouze abstrakcí či konstrukcí, jejíž logickou konzistenci je nutno prověřovat zvenčí. Celkově text nahlíží na integritu jako na aktivní složku události, která svou povahou vyžaduje neustálé sjednocující úsilí, namísto toho, aby byla považována za předem danou vlastnost jsoucího.
Jednota (integrita)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 8. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Jednota (integrita)
Jednota nesmí být ztotožňována s jednoduchostí; jednota je skutečným problémem pouze tam, kde předpokládáme nějakou mnohost: jednota je vždycky buď nějakou jednotou v mnohosti – anebo to je mnohost v jednotě. Eisler (I,257) praví, že slovo „jednota“ (unitas, unité, „Einheit“) pochází od Lebnize, zatímco dříve se říkalo „jednotnost“ („Einigkeit“). Pokud tomu tak je, bylo by to dokladem toho, že mnohost a její částečné integrování do jakýchsi jednotností či sjednoceností se považovalo za něco mnohem zřejmějšího než jakási „vnitřní jednota“, která by měla „původní“, „bytostný“ charakter. Stranou můžeme nechat extrémní případy tzv. primordiálních událostí (srv. A.N.Whitehead). Všude na vyšších úrovních jde o jednotu, která integruje (sjednocuje) jakousi mnohost, tj. rozmanitost něčeho, co původně jednotou nebylo, ale co se jednotou právě oním procesem sjednocování stává. „Jednota“ není tedy žádný pevný stav, nýbrž právě proces sjednocování, je to událostné dění, součást celku události, která je takto sjednocována. Je to tedy událost sama, která se musí sjednocovat, které musí o svou jednotu pečovat jejím udržováním, pokud nebyla narušena, a jejím obnovováním, když k narušení došlo. (Proto také tzv. jednota míněného je jenom abstrakcí resp. konstrukcí, ve skutečnosti musí být provedena zvnějšku a pak prověřována co do logické konsistence.
(Písek, 060823-2.)