Tento text se zabývá komplexním vztahem mezi zkušeností a pozorováním a zpochybňuje běžný předpoklad, že zkušenost je pouhým výsledkem pozorování. Autor polemizuje s Hegelovým tvrzením, že zkušenost je jedinou základnou poznatků, a místo toho argumentuje, že proces pozorování je vždy podmíněn předchozí zkušeností. Abychom mohli něco skutečně pozorovat, musíme již disponovat určitým rámcem porozumění, jinak nový jev vnímáme pouze skrze analogii s něčím, co již známe. Text dále rozvíjí myšlenku, že zkušenost obsahuje prvky, které nejsou odvoditelné z pozorování a mají původ v něčem nepozorovatelném a hlouběji založeném. Závěrem autor navrhuje radikální proměnu chápání zkušenosti. Navrhuje existenci takového druhu zakoušení, který přesahuje distanční pozorování a umožňuje subjektu vztahovat se k realitě jiným způsobem než skrze pouhé vnější poznávání. Tato filosofická úvaha vybízí k revizi epistemologických východisek empirismu a k uznání hlubších struktur lidského vědomí, které formují naše vnímání světa.
Zkušenost a pozorování / Pozorování a zkušenost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 8. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Zkušenost a pozorování / Pozorování a zkušenost
Zkušenost je něco, co nemůžeme dost dobře (a v příslušném rozsahu) získat pouhým pozorováním, ale je to nepochybně pozorování, co nás ke zkušenosti nejen vede, ale co při určité nezbytné obezřetnosti může být povzbuzením, výzvou a motivem, proč bychom dosavadní svou zkušenost měli revidovat. Hegel uvádí v Encyklopedii (I, § 40, Suhrkamp 608, str. 112), že „kritická filosofie má s empirismem společné to, že zkušenost je třeba považovat za jedinou základnu poznatků“. To je ovšem vážný omyl, je to chyba: něco můžeme pozorovat jen tehdy, když jsme s ,tím‘ už udělali (v nějakém směru jakousi zkušenost. Nemusí to být nutně zkušenost právě s tím, co pozorujeme, ale stačí, aby to bylo něco podobného. Platí však, že pokud jsme to, co pozorujeme, ještě opravdu nikdy neviděli, neslyšeli atd., tj. pokud jsme právě s tím neudělali a neměli žádnou zkušenost, pozorujeme to jako něco jiného, s čím jsme už nějakou zkušenost udělali a měli (resp. máme, protože si na tu zkušenost s oním něčím jiným musíme aspoň trochu vzpomenout). – To je tedy jedna věc. A pak tu je ještě druhá: jestliže zkušenost nemůžeme odvozovat pouze z pozorování, znamená to, že ke zkušenosti náleží vždy ještě něco dalšího, co z pozorování nevyplývá, co nemůže být na pozorování založeno a co musí mít svůj původ v něčem, co „pozorovat“ nelze, a tedy co jsme pozorovat nemohli. A nejen to: musí mít svůj původ v něčem, co nelze ani poznat na základě pouhé zkušenosti, což znamená, že pokud to vůbec poznat lze, musí to být založeno ještě na něčem dalším. – Celá záležitost ovšem má své řešení, ale jen za jednoho důležitého předpoklad, totiž že změníme své chápání „zkušenosti“, resp. že připustíme, že můžeme mít ještě jiného druhu zkušenost, totiž takového drhu, že zakoušet můžeme i něco jiného než to, co máme před sebou a co můžeme takto z distance pozorovat a poznávat.
(Písek, 060824-1.)