Tento text zkoumá vnitřní časovou strukturu události a kritizuje představu, že změna je pouhou sérií nezávislých stavů. Autor argumentuje, že následnost stavů v rámci události není náhodná, nýbrž podléhá určité logické posloupnosti, kde jsou některé fáze nezbytně dřívější než jiné. Klíčovým přínosem textu je odmítnutí čistě lineárního chápání času jako pouhého řetězce vztahů „před“ a „po“. Namísto toho je každý aktuální stav nahlížen jako bytostně a niterně spjatý s tím, co mu předcházelo, i s tím, co má teprve nastat. Událost je tedy chápána jako organický celek, který je přítomen v každém svém jednotlivém momentu. Každý dílčí stav se vztahuje k události jako k celku, čímž se narušuje atomistické pojetí času. Text zdůrazňuje ontologickou kontinuitu a vnitřní provázanost procesů, které tvoří identitu události v čase, a poukazuje na to, že pochopení události vyžaduje vnímání její celistvosti skrze její aktuální projevy.
Událost – časová struktura
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 9. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Událost – časová struktura
Předpoklad, že nějaká proměna resp. nějaká série proměn je pouze střídou na sobě nezávislých a spolu nesouvisících stavů, je čímsi nezdůvodněným, a navíc také nepravděpodobným, neboť ze zkušenosti (pochopitelně „své“) víme, že některé stavy spolu souvisí aspoň tak, že popravidle jdou za sebou v určité posloupnosti, zatímco jiné naopak s touto posloupností nejsou v žádném (nebo alespoň v žádném podstatném) vztahu. Zdá se proto, že musíme předpokládat, že v některých případech jsou po sobě následující stavy (konstelace) nejen důležité, ale přímo rozhodující pro posouzení, zda tyto stavy spolu souvisí tak, abychom mohli předpokládat, že některé jsou nezbytně dřívější než jiné, zatímco jiné mohou následovat teprve po oněch předchozích. V každém případě platí, že posloupnost aktuálních „stavů“ událostného průběhu nemá nikdy charakter pouhého vztahu mezi „ante“ a „post“, tj. nespočívá v pouhém zařazení za sebou v určitém řetězci, ale každý aktuální stav je v „sobě samém“, tj. „niterně“ spjat jak s tím, co předcházelo, tak s tím, co teprve nastane. Proto také můžeme říci, že každý aktuální stav je bytostně spjat s celkem události, nebo také jinak, že událost jako celek je s to se v každém svém aktuálním stavu k sobě jakožto k událostnému celku vztahovat.
(Písek, 060907-3.)