Tento text se zabývá fenomenologickou reflexí pojmu „výstižnost“ v kontextu jazykového pojmenování. Autor rozebírá proces, při kterém slovo přestává být pouhým shlukem zvuků či grafických znaků a stává se prostředkem k zachycení či „vystižení“ skutečnosti. Tato výstižnost není vnímána jako čistě objektivní vlastnost, ale je posuzována skrze prizma individuální zkušenosti, minulých i aktuálních dojmů a momentálního emocionálního naladění mluvčího. Text však zdůrazňuje, že posouzení trefnosti pojmenování není omezeno pouze na vnitřní subjektivní stavy. Naopak, výstižnost odkazuje k něčemu, co tyto subjektivní útvary přesahuje a směřuje k vnější realitě či hlubšímu porozumění. Jazykové vyjádření je zde nahlíženo jako most mezi subjektivním prožíváním a transcendentním rozměrem věcí, ke kterým se naše vědomí vztahuje. Úvaha tak otevírá otázky o vztahu mezi slovem, významem a mimojazykovou skutečností, přičemž klade důraz na dynamický vztah mezi subjektem a světem skrze akt pojmenovávání.
Slovo jako „postižení“ („vystižení“)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 9. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Slovo jako „postižení“ („vystižení“)
Mluvíme-li o výstižném pojmenování, tedy o slovu, které vystihuje něco, co už není jen součástí slova, je především zřejmé, že máme na mysli nikoli předmětnou stránku onoho slova, nýbrž to, co při jeho vyslovení nebo napsání nemáme prostě „před sebou“ tak, jako „před sebou“ máme ony zvuky nebo značky. Pochopitelně onu „výstižnost“ posuzujeme na základě nejen svého porozumění významu vysloveného (v běžném smyslu), ale také na základě svých zkušeností, dojmů minulých i aktuálních, svého naladění momentálního i takového, na které se jen rozpomínáme, atd. atp. Ale právě tak jako naše zkušenosti, dojmy, nálady se vždycky vztahovaly a vztahují k něčemu, co nejsou ony samy a co není jejich součástí, tak i onu „výstižnost“ posuzujeme rovněž ve vztahu k něčemu, co přesahuje pouhé srovnání s oněmi útvary naší subjektivity, nýbrž vztahuje se dál, přes ně a za ně a co se nějak blíží tomu, čemu se blíží i naše momentální prožívání a porozumění.
(Písek, 060908-2.)