Alfred North Whitehead ve svém díle Proces a realita rozvíjí ontologický koncept vývoje vesmíru založený na dialektice mezi "trivializací" a "svěžestí". Autor textu analyzuje Whiteheadovo pojetí kosmu jako dynamického systému, který se současně vyznačuje dvěma protichůdnými tendencemi. Na jedné straně vesmír neustále směřuje k novosti, na straně druhé však vyvíjející se řád neodvratně spěje k trivialitě. Tento proces trivializace znamená postupný úpadek a zánik stávajícího řádu, který však paradoxně slouží jako nezbytný základ pro vznik kvalitativně nových typů uspořádání a budoucích vesmírů. Tato zákonitost se nevztahuje pouze na makrokosmos, ale na jakoukoli konečnou realizaci v rámci jsoucna. Text rovněž naznačuje paralelu mezi Whiteheadovými pojmy a moderními fyzikálními koncepty entropie a negentropie, čímž zasazuje Whiteheadovu procesuální filosofii do kontextu diskusí o termodynamice a informační teorii, které se v širším měřítku rozvinuly v poválečném období.