Tento text se kriticky zaměřuje na hluboký ontologický vztah mezi kategoriemi bytí a jednoty, přičemž vychází z klasické filosofické teze, že být znamená být jedním. Autor rozebírá logický kruh, který z této teze vyplývá: má-li být něco identifikováno jako "jedno", musí to disponovat bytím, avšak samotné bytí je v této tradici definováno právě skrze jednotu. Hlavním přínosem úvahy je tvrzení, že jednota není pouhou akviziční vlastností nebo akcidentem jsoucna, který by mohl podléhat vnějším změnám či relativitě. Jednota je zde nahlížena jako nezcizitelný základ a konstitutivní podmínka, která umožňuje, aby se cokoli vůbec stalo jsoucnem. Text tedy odmítá chápání jednoty jako predikátu a místo toho ji ustavuje jako fundamentální ontologický princip. Tato perspektiva zdůrazňuje, že integrita věci není výsledkem jejích kvalit, nýbrž samotným zdrojem její možnosti existovat v rámci reality.
Jednota (není vlastnost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 10. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Jednota (není vlastnost)
Tradičně platí, že „být“ znamená „být jeden“. Co to však znamená, když „něco“ je „jedno“? Abychom mohli o něčem říci, že to je „jednem“, musí to „být“; a protože být znamená nutně být „jednem“, je to circulus. To, je-li něco „jednem“, nejen nepodléhá změně (ani relativitě), ale nemůže být od toho ani odjato (odňato). Není to proto žádná vlastnost „jednoho“, že je „jednem“, nýbrž naopak základem a podmínkou toho, aby to vůbec „bylo“.
(Písek, 061031-1.)