Tento text analyzuje filosofický a lingvistický koncept jedinosti. Autor zdůrazňuje, že označení něčeho za jediné znamená absenci srovnatelných prvků v daném rámci. Tento pojem je často spojován s výjimečností nebo vzácností, zejména pokud je předmět v centru našeho zájmu. Významným příkladem je lingvistický termín hapax legomenon, označující slovo, které se v dochovaných textech vyskytuje pouze jednou. Text klade důraz na rozlišení mezi jediností jako kvantitativním výskytem a vnitřní jednotou či integrovaností daného objektu. Ukazuje se, že jedinost se týká především četnosti, nikoli podstaty věci. Autor dále dovozuje, že význam takto unikátního prvku není dán jím samotným, nýbrž vnějším hlediskem a kontextem, v němž se nachází. Jediný výskyt tak může být v závislosti na perspektivě zcela bezvýznamný, nebo naopak zásadní. Tato úvaha otevírá prostor pro hlubší zkoumání vztahu mezi kvantitou a kvalitou v interpretaci faktů.