Text zkoumá filosofické pojetí jedinečnosti, kterou interpretuje nikoliv jako vnitřní vlastnost sjednocenosti daných okolností, nýbrž jako kvalitu vnější povahy. Autor argumentuje, že jedinečnost vyvstává z mimořádné konstelace podmínek, které jsou vnímány jako příznivé či nepříznivé pro konkrétní subjekt nebo entitu. Tento koncept je tedy nerozlučně spjat s určitou perspektivou či hlediskem. Tato perspektiva může náležet buď přímo pozorujícímu subjektu, nebo může jít o perspektivu, kterou si pozorovatel internalizuje a následně objektivizuje tím, že se vžívá do situace jiného ohniska či subjektu. Jedinečnost se tak ukazuje jako vztahový pojem závislý na kontextu a úhlu pohledu, nikoliv jako izolovaná charakteristika věcí o sobě. Úvaha zdůrazňuje proces vnímání a hodnocení situace, který konstituuje to, co označujeme za jedinečné, a upozorňuje na roli subjektivity v tomto procesu.