Tato reflexe se zabývá Platónovým postojem k psanému textu jako k pouhé pomůcce, která sama o sobě nemůže vést ke skutečnému filosofování. Autor textu uznává důležitost přímého sociálního kontaktu a mluveného slova při uvádění adepta do světa myšlení a jazyka. Nicméně zdůrazňuje, že jakmile je jedinec do tohoto kontextu uveden, stává se práce s texty nezbytnou součástí jeho dalšího rozvoje. Filosofie je zde chápána jako proces postupného pročišťování běžného myšlení a odhalování jeho omylů. Tento proces se neobejde bez důkladného studia a rozboru textů, které umožňují domýšlet myšlenky do všech důsledků. Studium textů tak není jen pasivním přijímáním informací, ale aktivním nástrojem, který otevírá nové cesty poznání a navazuje na živé výklady předchozích myslitelů. Psané slovo se tak stává klíčovým prostředkem pro dosažení vyšší úrovně filosofické reflexe, která přesahuje hranice bezprostředního dialogu.
Filosofie a psaný text
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 11. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Filosofie a psaný text
Platón má za to, že psaný text je pouhou pomůckou, ale že nemůže vést ke skutečné filosofii, nemůže uvést do aktivního filosofování. To je v jistém smyslu pravda, ale neplatí to jen o filosofii a filosofování. Text je skutečně pouhou pomůckou: dáte-li nějaký román do rukou člověku, který neumí číst, kniha sama jej do čtení neuvede. V tom smyslu má mimořádný význam mluvené slovo, ale nikoli proto, že je možno je slyšet, nýbrž proto, že při jeho naslouchání jsme v přímém kontaktu s tím, kdo promlouvá. Zásadní důležitost tu má osobní zapojení do sociálního kontextu. Nicméně když už je někdo v takovémto sociálním kontextu osobně zapojen do filosofování (v rozmluvách, kdy se také může živého promlouvajícího dotazovat a může dostávat odpověď na svou otázku), jednou uveden už může nadále pracovat i s texty, přinejmenším s texty toho, koho už živě slyšel, ale posléze i s texty těch dalších, které neslyšel a někdy ani slyšet nemohl. Přímý kontakt, v němž je adept uváděn do filosofování, je nepochybně nezbytný (nebo přinejmenším velmi žádoucí a jen těžko nahraditelný), ale o ten je přece postaráno od prvních dnů, kdy je dítě uváděno do jazyka (do světa jazyka), neboť tam, kde filosofie (byť v nejrůznější pošramocené podobě) pronikla už do všeho myšlení, může nějaké speciální „uvádění“ do filosofie znamenat jen stále poukazování na vady a omyly onoho filosofičností nakaženého běžného myšlení a postupné jeho pročišťování až k úrovni, které v dané době bylo nebo může být dosahováno. A takovéto pročišťování se nikdy nemůže obejít bez čtení a přímo studia textů, bez jejich důkladných rozborů a náročného promýšlení až do důsledků, v nichž se ukáže buď nějaký spor a jakoby konec cesty, anebo naopak, kdy se začnou otvírat nové cesty, buď zcela neprobádané anebo probádané jinými, jejichž texty (a někdy dokonce živé výklady) nám mohou pomáhat dál.
(Písek, 061102-3.)