Tento text se zabývá povahou pojmu v rámci procesu myšlení a kritizuje jeho čistě instrumentální chápání. Autor argumentuje, že pojem nelze od příslušné myšlenkové dovednosti oddělovat jako vnější nástroj či předmět, neboť je integrální součástí samotného myšlenkového aktu. Pojem zde vystupuje jako vnitřní norma, která usměrňuje a spravuje aktivitu myšlení. Text dále reflektuje problematiku psychologismu v logice, zejména v návaznosti na Husserlovu kritiku. Zdůrazňuje, že pojmovost je způsob, jakým v myšlení uplatňujeme určité programy a rozvrhy k dosažení intencionálních modelů, ať už jde o předměty či nepředměty. Namísto izolované entity je tedy pojem nahlížen jako dynamická součást mentální aktivity, která vyžaduje jistou míru zběhlosti a technické dovednosti. Celkově úvaha směřuje k pochopení pojmu jakožto regulativního prvku v rámci intencionálních aktů, čímž překonává tradiční dichotomii mezi subjektem a objektem v procesu poznání.
Pojem jako „dovednost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 11. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Pojem jako „dovednost“
K pojmovému myšlení nepochybně náleží také jistý druh dovednosti a natrénovanosti, jakési zběhlosti v technickém smyslu, ale „pojem“ nelze od této dovednosti oddělovat jako nějaký „nástroj“ nebo „prostředek“ (vůbec jako nějakou „věc“ či „předmět“). Není to možné prostě proto, že ničím tak „samostatným“ není a být nemůže, protože je v jistém smyslu součástí této dovednosti, totiž součástí myšlenkového aktu, který se „pojmem“ jakožto jakousi „normou“ pro sebe spravuje a řídí. Psychologismus v logice, jak jej kritizoval a potíral třeba Husserl, se jistě mohl v něčem opírat o to, že pojmovost je něco, co je třeba uplatnit právě v myšlení jakožto aktivitě, činnosti (tj. v aktech myšlení): je to určitý způsob, jak v myšlení dodržovat určité programy či rozvrhy, abychom se spolehlivě dobrali příslušných intencionálních „modelů“ (tj. „předmětů“ nebo – perspektivně – „nepředmětů“).
(Písek, 061103-4.)