Tato odborná reflexe se zaměřuje na analýzu pojmu „psychika“ a „niternost“ v myšlenkovém systému Pierra Teilharda de Chardina. Teilhard tyto termíny ztotožňuje a představuje psychiku jako primární zdroj aktivity, který pohání vesmír k vyšším stupňům komplexity a vědomí. Tato síla, označovaná také jako „chuť žít“, představuje základní pružinu evoluce a není v žádném případě chápána jako druhotný či epifenomenální prvek. Autor textu se kriticky zabývá Teilhardovou tendencí klasifikovat psychickou energii jako jednu z mnoha sil a podrobovat ji určité formě zpředmětňování či dokonce kvantifikace, což naznačuje použití termínů jako „veličina“. Ačkoliv text uznává Teilhardovo právo na vlastní pojmové vymezení a odmítá zjednodušující nálepku panpsychismu, poukazuje na metodologické relikty tradičního uvažování, které psychické procesy redukují na měřitelné faktory ovlivňující celkovou dynamiku a směřování vesmírného vývoje k bodu Omega.
Teilhard de Chardin a „psychika“ / „Psychika“ jako zdroj aktivity (u Teilharda de Chardin)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 11. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Teilhard de Chardin a „psychika“ / „Psychika“ jako zdroj aktivity (u Teilharda de Chardin)
Teilhard de Chardin ztotožňuje „niternost“ a „psychiku“; spoléhá na to, že ona „síla“, která „žene“ vesmír směrem ke zkomplexňování (k centro-komplexitě), která vyvolává onen vesmírný jev „oživování“ a tlačí jej k dalším a dalším pokrokům, „má psychickou povahu“ (178). Teilhard používá vzhledem k úzké spjatosti této „psychické síly“ s životem také pojmenování „chuť žít“, a říká o ní, že to je „základní zpružina, která pohání a řídí vesmír po jeho hlavní ose komplexnosti a vědomí“ (179). A v tomto duchu dále potom např. hovoří o dobré i špatné rezonanci“ v „dávkování“ chuti žít, apod. Z toho všeho je naprosto zřejmé, že nepovažuje psychiku (resp. vědomí) za nic sekundárního či dokonce epifenomenálního, ale přece jenom má stále na mysli něco „předmětného. Nemám za to, že je smysluplné vytýkat tomuto pojetí nějaký „panpsychismus“, neboť každému mysliteli je třeba přiznat právo pojmově vymezit význam nějakého slova (v tomto případě duše resp. PSYCHÉ a psychika, psychično atd.) po svém. Jde mi však o něco jiného: Teilhard má, jak se zdá, sklon zařadit onu „psychickou sílu“ mezi ostatní „síly“ a pouze upřesňovat její charakter (např. jakožto proměnné a křehké veličiny apod.). Už ten termín „veličina“ (nem,ám po ruce francouzský text) sám ukazuje na to, že tu nadále zůstávají určité relikty onoho tradičního „zpředmětňování“ a snad dokonce jakési „kvantifikace“.
(Písek, 061111-2.)