Tento text se zabývá pojmem plebejství a jeho historickým vývojem od antiky až po současnost. Autor zkoumá etymologické kořeny latinského slova "plebs" a poukazuje na to, že vedle původně neutrálního označení nižších společenských vrstev získalo toto slovo brzy také pejorativní konotace. Práce odmítá zjednodušující interpretaci, že hanlivý význam je pouze projevem pýchy nobility. Místo toho argumentuje, že nízké a hanebné chování se může vyskytovat napříč všemi společenskými vrstvami, přičemž kritické hodnocení plebejských tendencí má své opodstatnění. Text dále rozvádí myšlenku, že jak lid, tak aristokracie mohou vykazovat stinné stránky charakteru. Tato skutečnost vede k tomu, že slovo "lid" nese různé konotace, které jsou zdůrazňovány v závislosti na okolnostech. Text zdůrazňuje, že termín "plebejský" může sloužit jako legitimní analytický nástroj pro charakteristiku národních tendencí, pokud se opírá o věcné poznatky. Plebejství tedy není chápáno pouze jako nadávka, ale jako termín reflektující specifické postoje, které jsou v rozporu s vyššími ideály, bez ohledu na původ aktérů.