Tento text se do hloubky zabývá ontologickým pojetím jednoty události, která není chápána jako statická či předem daná entita, nýbrž jako dynamický proces, který musí být v průběhu času aktivně vykonáván. Integrovanost události se ustavuje postupně prostřednictvím jejího bytostného vztahu k okolnímu prostředí a dalším událostem, na které reaguje. Událost selektivně čerpá z tohoto prostředí aktivní materiál pro své vlastní uskutečnění, přičemž její konkrétní průběh je neustále formován vzájemným setkáváním a reagováním na jiné děje. Jednota tudíž nepředstavuje rigidní počáteční vybavení, ale spíše měkký a plastický rozvrh, který se může v určitých mezích pružně přizpůsobovat. Právě tato vnitřní schopnost adaptability, jež vychází z aktivity události samotné a není redukovatelná na vnější vlivy, umožňuje organické zapojení událostí nižšího řádu do komplexnějších struktur vyšších událostí. Výsledkem je integrita celku, která není narušována, ale naopak posilována schopností událostí koexistovat v hierarchicky provázaných systémech.
Událost – její „jednota“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 12. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
Událost – její „jednota“
Jednota (integrovanost) události není na jejím počátku „dána“ jako něco hotového, předem daného nebo do detailu naprogramovaného, ale musí být „vykonávána“ stejně, jako musí událost vykonávat své vlastní „bytí“. A protože ani své vlastní bytí nemůže žádná (pravá) událost vykonávat bez určitého „prostředí“, v něm jsou i jiné události a shluky událostí, na něž reaguje a z něhož si selektivně bere leckteré jako („živý“, tj. aktivní) materiál pro svou realizaci (pro své uskutečňování), je samo uskutečňování každé události ve svém průběhu ovlivňováno právě oním setkáváním s jinými událostmi a reagováním na ně, jakož i reagování jiných událostí na onu reagující. Právě proto nemůže být sjednocenost, integrovanost takové události před dáno hned při počátku událostného uskutečňování. Jednota (sjednocenost) události není tedy nějakou počáteční a hotovou výbavou, která by se jen lépe či hůře uskutečňovala, ale představuje jakýsi stál ještě „měkký“, „plastický“ rozvrh, který se může v jistých mezích ještě dále přizpůsobovat a upravovat. Právě tato možnost úprav, které zčásti závisí na aktivitě a schopnosti události samé (a nejsou převoditelné jen na nějaké vnější vlivy), je předpokladem a podmínkou možnosti zapojení nižších událostí do komplexu událostí vyšších, aniž by tím byla integrovanost jedněch či druhých narušována nebo třeba jen omezována.
(Písek, 061202-4.)