Text představuje retrospektivní sebereflexi autora o jeho působení v českém akademickém prostředí, zejména v období po roce 1989. Autor zdůrazňuje svou snahu o zachování intelektuální nezávislosti a vědomé odmítání politických i administrativních funkcí, aby se mohl plně věnovat filosofické práci a výuce. Popisuje své zkušenosti z pedagogického působení na několika fakultách, kde se potýkal s proměnlivou úrovní studentů i přetrvávajícím vlivem starých struktur a jejich návyků. Součástí reflexe je i zkušenost ze zahraničních cest, které odhalily nezájem o jím zdůrazňovaná témata. V závěru autor kriticky přehodnocuje své rozhodnutí upřednostnit pedagogickou dráhu před výzkumnou prací ve Filosofickém ústavu, což vnímá jako potenciální překážku pro svou publikační činnost. Celkově jde o upřímné zamyšlení nad hranicemi svobody, povinnosti a osobního naplnění v transformujícím se akademickém světě.
[Vlastní život (hodnocení) / Tlak akademického prostředí]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 12. 2006
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2006
[Vlastní život (hodnocení) / Tlak akademického prostředí]
Krom té vlastně jakoby „výsady“, že jsem mohl dostudovat, aniž jsem se nechal nalomit, jsem nebyl nikdy později vystaven tlaku akademického prostředí, které jen nerado vidí vybočování s řady. Ani ty necelé tři roky, kdy jsem mohl pracovat v akademickém ústavu, jsem vlastně pod takovým tlakem nebyl, a když k tlakům došlo, bylo už zřejmé, že práce v oboru pro mne končí. To, co se pro mne otevřelo po listopadu 1989, přišlo v jistém smyslu pozdě na to, abych měl nebo musel dohánět to, čemu jsem předtím šťastně unikl. Vyhnul jsem se takřka všem funkcím, které by mne odváděly od filosofické práce (odmítl jsem funkci místopředsedy v Čalfově vládě, vůbec jsem nechtěl jít do politiky, odmítl jsem na fakultě kandidovat na děkana, nekandidoval jsem ani na funkci vedoucího katedry atd.) a soustředil jsem se na přednášky a na promýšlení hlavních témat. Udělal jsem však jednu chybu; ale možná to ani taková chyba nebyla. Přijal jsem úvazky na dvou fakultách (ETF a FF) a jeden čas, asi na 2 roky, ještě dvouhodinový na AVU. Potřeboval jsem kontakt s mladými lidmi, na ETF to byl a je zvláštní výběr, na FF to bylo reprezentativnější, doufal jsem, že na AVU najdu ještě něco jiného. brzo se ukázalo (nejdříve na AVU), že naprostá většina mladých lidí buď nebyla dostatečně připravena ze středních škol (což vlastně bylo plus), nebo byla vysloveně „zkažena“. S postupujícími roky se situace na FF lepšila, protože přicházeli lidé otevřenější a inteligentnější (zatímco na ETF takových přicházelo stále méně), ale zároveň už začaly působit „staré struktury“ a jejich „návyky“ a „zlozvyky“, a to nejen v politickém smyslu. A zároveň působilo stáří, takže jsem měl stále méně chuti vstupovat do „zápasů“. Na četných cestách do zahraničí (šlo s jedinou výjimkou o krátkodobé výjezdy s přednáškou apod.) jsem zjistil nezájem o to, co jsem se pokoušel zdůrazňovat. Takže to asi přece jen byla chyba, že jsem zvolil učitelskou dráhu a že jsem se nevrátil do Filosofického ústavu, kde bych měl času dost na psaní. Ale kdo ví?
(Písek, 061207-2.)