Text se zamýšlí nad německým pojmem „Zukunftsfähigkeit“, který lze do češtiny přeložit jako „schopnost budoucnosti“ či „udržitelnost v budoucnu“. Autor analyzuje hlubší ontologické a existenciální implikace tohoto slova a klade si otázku, co přesně tato schopnost obnáší. Je to aktivní proces ovládnutí nadcházejících událostí, nebo spíše pasivní otevřenost vůči tomu, co přichází? Úvaha se odvíjí od etymologie a sémantiky slova, přičemž zkoumá, kdo nebo co může být takovou schopností vybaveno. Klíčovým motivem je rozlišení mezi snahou zmocnit se budoucnosti pro vlastní prospěch a ochotou dát se budoucnosti k dispozici jakožto subjekt, který jí slouží. Tato filosofická reflexe zpochybňuje běžné chápání plánování a kontroly a nabízí alternativní pohled na lidskou existenci v čase. Autor v krátkém, ale hutném zamyšlení otevírá prostor pro širší diskusi o vztahu člověka k neznámému a o povaze času, který nás formuje, stejně jako my formujeme jej prostřednictvím svých postojů k tomu, co má teprve nastat.