Text se zaměřuje na vztah mezi filosofií a teologií a zdůrazňuje, že obě disciplíny sdílejí přístup k určitým tématům, i když se jejich metody liší. Filosofie má jedinečnou schopnost kriticky zkoumat nejen své vlastní postupy, ale také postupy teologické. Podmínkou této analýzy je však otevřenost filosofa vůči teologii, která nesmí znamenat rezignaci na kritické myšlení. Autor uvádí, že filosof musí brát v úvahu specifika teologického přístupu a jeho předmětu. Pouze skrze tuto otevřenost může filosofie odhalit své vlastní neopodstatněné předpoklady či předsudky, které by jinak zůstaly skryty. Střet s teologickou perspektivou tak může vést k transformaci samotné filosofičnosti a k hlubší sebereflexi disciplíny. Význam filosofického zájmu o teologii spočívá právě v této možnosti revidovat vlastní východiska a dosáhnout komplexnějšího porozumění skutečnosti, ke kterému by se samotná filosofie bez vnějšího podnětu pravděpodobně nedobrala. Celý proces tak vyžaduje ochotu ke kritickému přehodnocení dosavadních intelektuálních pozic.
Teologie – filosofický smysl / Filosofie a teologie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 12. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Teologie – filosofický smysl / Filosofie a teologie
Ke všemu, k čemu má nějaký přístup teolog (a teologie), má nepochybně přístup také filosof (a filosofie). Filosofie má navíc přístup také ke svému, ale i k teologickému přístupu k tomu, k čemu obě (teologie i filosofie) mají přístup, tj. je schopna kriticky analyzovat a hodnotit jak svůj, tak teologický přístup – pochopitelně za předpokladu, že si nějakými nezdůvodněnými předpoklady či spíše předsudky tento přístup (obojího druhu, tj. jak k „věci“ teologie, tak k teologickému přístupu k této „věci“) neztíží nebo přímo neznemožní. Aby to bylo možné, musí být filosofie (a to znamená určitý filosof) vůči teologii (tedy nejen „theologii“) otevřená, aniž by ovšem opouštěla svou kritičnost. Ovšem to zároveň znamená, že filosof musí vzít vážně onu principiální odlišnost teologického přístupu k „věci samé“, a tím i principiální odlišnost „věci samé“, k níž teolog (teologie) svým způsobem přistupuje. Filosof si tedy musí najít způsob, jak si po svém (tedy aniž by opustil svou „filosofičnost“) najít přístup k něčemu, bez čeho by teologie nebyla možná, ale k čemu by se sama filosofie nejspíš vůbec nedostala. Pokud asi filosof takovýto způsobe najde, nutně bude muset i něco změnit na své filosofičnosti (kdyby k tomu nebyl připraven a ochoten, znamenalo by to, že se mu dosud nepodařilo kriticky odhalit některé své nezdůvodněné předpoklady resp. předsudky). A v tom spočívá smysl a relevance otevřenosti filosofa vůči teologii.
(Písek, 051231–1.)