Tento text analyzuje ontologický vztah mezi akcí a subjektem, přičemž akci definuje jako proces, který sice v subjektu začíná, ale směřuje k cíli vně něj. Subjekt je nahlížen jako principiálně nová skutečnost, která není odvoditelná od jiných subjektů a která navazuje vztahy s okolím právě skrze své akce. Autor předkládá tezi, že při vnější akci subjekt vystupuje ze sebe sama a v určitém smyslu se skrze tento akt opouští. Tento přechod je nejvíce patrný v situacích, kdy subjekt působí na cizí materiál a uděluje mu pohyb. Jakmile je tento pohyb vyvolán, stává se samostatným děním, které již nevyžaduje aktivní přítomnost či podporu původního subjektu. Úvaha tak směřuje k pochopení akce jako prostředku, jímž subjekt ovlivňuje vnější realitu a zároveň se od svých následných projevů odděluje, čímž vytváří události, které mají vlastní dynamiku nezávislou na svém původci.