Tento text se zabývá Jaspersovým konceptem „objímajícího“ (das Umgreifende) a kriticky poukazuje na absenci hlubšího zkoumání jeho časové dimenze v autorově díle. Autor argumentuje, že člověk je objímán nejen prostorově, ale zásadně i časově, přičemž je neustále konfrontován s minulostí, kterou si nese s sebou, a s nedeterminovanou, často hrozivou či žádoucí budoucností. Klíčovou otázkou je ontologický status toho, co „již není“ a co „ještě nenastalo“. Text zpochybňuje tradiční ontologické chápání, které by tyto sféry mohlo redukovat na pouhé „nic“. Místo toho navrhuje existenci specifické oblasti mezi nicotou a tradičním jsoucnem, kam by Jaspersovo „objímající“ mohlo náležet. Úvaha tak otevírá prostor pro novou interpretaci časovosti v rámci existenciální filosofie, která by lépe postihovala dynamiku lidského pobytu ve světě a napětí mezi determinací minulostí a otevřeností budoucích možností.
(das) Umgreifende u Jasperse
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 4. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
(das) Umgreifende u Jasperse
Jaspers si před sebe staví otázku po „bytí objímajícího“ (das Sein des Umgreifenden) (3326, Von der Wahrheit, S. 45nn.). Nečetl jsem vše, ale mám dojem, že si nikde nepostavil otázku po časovosti, resp. eventuelním ‚časování‘ onoho „objímajícího“. Nemůže přece být pochybností o tom, že jsme „objímáni“ nejen prostorově, ale také časově: táhneme za sebou minulost (a minulost se nám také sama lepí na paty) a na druhé straně se nám při vší determinaci toho, co se naskýtá okolo nás a do čeho jsme postaveni, otvírá vždy do jisté míry nedeterminovaná, ale někdy žádoucí a jindy nám hrozící budoucnost. Už jen proto se musíme tázat po „ontologickém“ statutu minulosti a budoucnosti (event. bylosti a budosti): můžeme to, co už pominulo a „už není“, považovat v nějakém smyslu za „jsoucí“? A můžeme za „jsoucí“ považovat dokonce něco, co ještě nenastalo, a tedy „ještě není“? Rozhodně nemůžeme to, co už není a co ještě není, považovat prostě za „nic“; je tedy ještě nějaká oblast či sféra mezi „ničím“, „nicotou“ na jedné straně a „jsoucím“ ve smyslu tradiční ontologie. Zdá se, že Jaspers má za to, že ono „objímající“ (das Umgreifende) náleží do této oblasti.
(Písek, 040426–1.)