Text se zabývá sémantickým vývojem a potenciálem termínu „subjekt“ ve filosofickém kontextu. Autor poukazuje na to, že ačkoliv se význam tohoto slova v průběhu dějin dramaticky proměnil – až do té míry, že původně označovalo téměř opak svého dnešního pojetí, kdy je vnímáno jako non-objekt – zůstává tento termín mimořádně vhodným pro moderní filosofickou práci. Klíčovým přínosem je podle autora morfologická bohatost slova, která umožňuje odvozovat specifické tvary jako subjektní, subjektivní, subjektální či latinizující subicientní. Tyto jazykové nuance mohou sloužit k přesnějšímu popisu reality, pokud bude koncept subjektu náležitě teoreticky ukotven jako jedna ze základních struktur pravé skutečnosti. Úvaha zdůrazňuje potřebu nového vymezení termínu, které by umožnilo plně využít jeho derivační možnosti v rámci systematicky vypracované ontologie. Cílem je tedy rehabilitovat a precizovat „subjekt“ jako klíčový prvek k pochopení struktury světa prostřednictvím důsledné terminologické práce.
„Subjekt“ – slovo a odvozeniny
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 6. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
„Subjekt“ – slovo a odvozeniny
I když měl termín „subiectum“ původně odlišné významy ve srovnání s dobami pozdějšími, a i když kdysi znamenal cosi téměř opačného než dnes (dnes je subjekt vlastně non-objektem), je to termín velmi vhodný k novému použití, přestože se zajisté nemůžeme vyhnout novým vymezením. Vhodné jsou zejména četné možnosti, jak od substantiva odvozovat příslušná adjektiva: subjektní i subjektivní, subjektální, ale i subicientní (s odvoláním na latinu), atd. To všechno ovšem za předpokladu, že pojetí „subjektu“ jakožto základní struktury (jedné ze základních struktur) pravé skutečnosti bude řádně vypracován, aby se nezvyklých tvarů mohlo co nejlépe využít.
(Písek, 040615-3.)