Tradiční pojetí vědy a poznávání vychází z předpokladu, že cílem vědecké činnosti je objevování skrytých skutečností, které jsou následně uchovávány a předávány jako soubor vědění. Autor však toto pojetí podrobuje kritice a poukazuje na jeho zásadní nedostatky, které se projevují zejména při zkoumání vzniku věd samotných. Pokud vědy dříve neexistovaly, nemohly být pouhým předmětem objevu. Text proto zavádí nezbytnou distinkci mezi termíny objev a vynález. Zatímco objev odkrývá již existující skutečnost, vynález představuje vytvoření něčeho zcela nového, co dříve nebylo. Ústřední tezí je, že žádný vědecký objev není proveditelný bez předchozího myšlenkového vynálezu. Myšlenka, skrze kterou k poznání dochází, se netvoří samovolně pod vlivem vnější reality, ale musí být aktivně vynalezena. Tato redefinice vztahu mezi poznáváním a tvořivostí zásadně mění chápání vědeckého pokroku a povahy lidského vědění v historickém i teoretickém kontextu.