Text se zamýšlí nad původním významem pojmu FYSIS, jak jej chápali raní filosofové i jejich předchůdci. Autor zdůrazňuje, že přirozené útvary nebyly vnímány jako pouhé shluky či agregáty, nýbrž jako sjednocené celky a živoucí bytosti. Tento princip potvrzuje i Seneca výrokem, že nic nevzniká bez jednoty. Klíčovým rysem přírody (fysis, natura) je její sepětí s procesy rození, růstu a zániku, což dokládají i etymologické kořeny těchto slov v řečtině, latině i češtině. Zatímco moderní jazyk používá metafory růstu pro neživé objekty, archaické myšlení přisuzovalo charakter živého zrodu i horstvům či řekám. Cílem úvahy je poukázat na nezbytnost zachování vědomí celkovosti a vnitřní sjednocenosti při nahlížení na přírodu, která není souborem mrtvých věcí, ale dynamickým systémem charakterizovaným vnitřní integritou a organickým původem.
FYSIS
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
FYSIS
Máme-li vzít vážně to, co určitě ještě předfilosoficky (přinejmenším u Sofokla) a pak nepochybně u prvních filosofů znamenalo slovo FYSIS, musíme připustit, že „od přírody“ nejsou pouhé hromady, agregáty, nýbrž integrované, sjednocené útvary, „bytosti“, které mají povahu celků. Vystihl to ještě po staletích velmi dobře např. Seneca, když ve svých „Přirozených otázkách“ (II. 3.2 – záměrně překládám takto provokativně, věcně by se hodilo spíše v „Přírodoznaleckých otázkách“, ale v originále zní název „Naturales questiones“) píše: „Nihil enim nascitur sine unitate.“ Jednota, jedinost (stojící proti mnohosti, contra multitudinem), tedy unitas, je vedle vzniku zrodem, růstu a zániku smrtí charakteristickým znakem přírodních, přirozených, tedy živoucích bytostí. Etymologické kořeny, spjaté se základními konotacemi odvozených slov tak, že jim určité významy vskutku udělují, tu ještě platí: FYSIS je spojeno s FYEIN a FYESTHAI, natura je spojena s nasci, příroda a přirozenost jsou spjaty s rozením. Není důležité, když někdo dokládá užití zmíněných slov s tím, co pro nás jsou pouhé „předměty“, mrtvé „věci“, a to nikoli proto, že bychom to chtěli vyložit jako metaforu. Tak tomu ovšem rozumíme dnes, když řekneme, že narostla nezaměstnanost nebo že narostl velký krystal, že vedle našeho domu vyrostl obchodní dům nebo že ze zrodilo a vyrostlo nové průmyslové odvětví. Ale tehdy měli třeba Řekové opravdu za to, že řeky a potoky, horstva a skály vznikly zrodem, že vyrostly jako něco živého. Nejde o to, rozeznávat živé od neživého lépe či hůře, ale zachovat si povědomí oné sjednocenosti a celkovosti.
(Písek, 030313–2.)