Tento text se zaměřuje na etymologický a filosofický rozbor pojmu metafyzika v kontrastu k nově navrhovanému termínu profyzika. Autor vychází z historického kontextu Aristotelových spisů, kde předpona meta- původně označovala spíše prostorové uspořádání textů než jejich obsahový přesah. Vzhledem k nutnosti zohlednit časovost a vnitřní integritu pravých jsoucen, chápaných jako událostné dění, autor navrhuje posun k termínu profyzika. Tato disciplína by se měla orientovat na sféru budoucnosti, která není chápána jako prázdný prostor, ale jako „budost“ pravých jsoucen. Profyzika by se tak měla zabývat tím, co je těmto jsoucnům společné a co k nim bytostně náleží, čímž by překonala omezení současného chápání fyziky i tradiční metafyziky. Cílem je najít adekvátní pojmenování pro zkoumání dynamické povahy reality, která se neustále utváří směrem dopředu v čase.
Metafyzika x profyzika
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 9. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Metafyzika x profyzika
Slovo „metafyzika“ označovalo původně soubor Aristotelových textů (které byly různého původu a které takto sebrali až jeho žáci), takže to není nějaký z Aristotelových neologismů. META- znamená ovšem „za“ ve smyslu „vedle“; proto by býval dodatečný výklad byl přesnější, kdyby se překládalo třeba „iuxta“. Protože však dnes musíme přihlížet k časování každého pravého jsoucna (pravého událostného dění, které je integrováno zevnitř a nikoli až zvenčí, tedy přístupem nějakého subjektu), bylo by si přáti, aby se vžil název tomu přiměřený, totiž PRO-FYSIKA, nebo alespoň aby nadále používané slovo METAFYSIKA bylo chápáno v tomto smyslu, tedy jako PROFYSIKA. Pokud bychom chtěli vymezit obor zájmu takové „profyziky“, mohli bychom jej blíže určit ve sféře budoucnosti, ovšem kterou nebudeme chápat jako prázdnou. Má-li být nadále zachován smysl slova FYSIKA (a neupadnout do spjatosti s konotacemi dnešního chápání fyziky), bylo by třeba omezit rozsah zájmu „profyziky“ na „budosti“ pravých jsoucen (a také na to, co jim je společné a „co k nim náleží“, jak se vyjadřoval kdysi Aristotelés).
(Písek, 030905–2.)