Tento text zkoumá vztah mezi Pravdou a Logem a zdůrazňuje, že Pravda vyžaduje Logos jako specifické médium pro své působení v událostném dění. Autor se zamýšlí nad Spinozovým výrokem, že pravda je kritériem sebe samé i lži, přičemž upozorňuje, že žádná „Pravda o Pravdě“ není možná. Pravda vystupuje jako nejvyšší norma pro veškerou relativní pravost, pravdivé výroky i lidské činy. Aby se však tato norma mohla v reálném světě uplatnit, musí být zprostředkována Logem, skrze který se Pravda stává oslovující výzvou. Samotné lidské skutky pak nejsou přímým výkonem Pravdy, nýbrž odpovědí na toto oslovení. Logos tak umožňuje konkrétním událostem, aby se ve svém průběhu staly autentickou reakcí na výzvu Pravdy. Text tak definuje ontologickou roli slova v procesu uskutečňování pravdivosti v rámci dějinného pohybu, kde Pravda zůstává ryze nepředmětnou, avšak určující silou.
Nepředmětnost ryzí (a pravda) / Pravda – nepředmětnost ryzí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 5. 1994
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1994
Nepředmětnost ryzí (a pravda) / Pravda – nepředmětnost ryzí
Pravda potřebuje zvláštní medium pro svou nakloněnost událostnému dění a pro to, aby tato nakloněnost mohla být přijata jako výzva, na kterou událostné dění odpovídá. Tímto mediem je LOGOS: jen skrze LOGOS přichází Pravda ke slovu právě jakožto pravda. Tím je také vymezena platnost Spinozova výroku, že pravda přesně: to pravé, verum) je kritériem (index) sebe samotné a omylu či lži („Est enim verum index sui et falsi.“ – Epist. LXXIV,7 – 1675). Přesně vzato totiž není pravda vůbec schopna se k sobě vztáhnout, tj. žádná Pravda o Pravdě není vůbec možná. Pravda (s velkým P) je kritériem každého pravdivého výroku, ale také každého pravdivého činu či výkonu, vůbec každé pravosti, s níž se můžeme ve světě kolem sebe i v sobě samotných setkat. K tomu, aby se Pravda opravdu mohla stát kritériem či normou všeho takto „relativně“ (k ní, k Pravdě vztaženého) pravého, je zapotřebí prostřednictví LOGU. Jen jeho prostřednictvím se pravda může stávat, tj. může se státi skutkem, přesněji může vést ke skutku, neboť každý skutek je vlastně leda odpovědí na výzvu Pravdy, nikoliv tedy výkonem samotné Pravdy. Pravda se stává tak, že oslovuje – a to je možné jen skrze slovo, přesněji skrze LOGOS. Rozhodující je však LOGOS, který dovoluje odpověď na LOGOS Pravdy, tj. který umožňuje událostnému dění (tj.konkrétní události), aby se ve svém dějství stalo odpovědí na výzvu Pravdy.
(Praha, 940509-1.)