Tento text kriticky analyzuje knihu Jaroslava Šimsy „O lásce a flirtu“, přičemž se zaměřuje na jeho pojetí zamilovanosti a lásky. Autor kritizuje Šimsovo vidění zamilovanosti jako organického počátku lásky, argumentuje, že zamilovanost je spíše překážkou pravé, svobodné lásky, často vedoucí k „občanským“ manželstvím založeným na romantických iluzích a vzpomínkách, nikoli na skutečné vzájemné znalosti a růstu. Text zdůrazňuje, že pravá láska není orientovaná na minulost a nostalgii, ale na budoucnost, společný cíl a neustálý rozvoj. Je charakterizována svobodou, důvěrou, otevřeností a ochotou čelit výzvám společně, nikoli spoléháním na „osudovost“. Autor se také distancuje od romantizujícího idealizování partnera, zdůrazňuje potřebu realistického poznání a aktivní snahy o budování společného života jako akční síly směřující k naplnění „lidství“, nikoli pouze k udržení rodinného stavu. Kritika směřuje proti pasivitě a iluzím, které brání skutečnému růstu a naplnění lásky.