This text analyzes Kant's definition of the concept in relation to representation, as articulated in his Logic. The author examines the fundamental distinction between intuition (Anschauung) as a singular representation and the concept (Begriff) as a general or reflected representation. While knowledge through concepts is defined as thinking, the text emphasizes that both types of representation relate to an object. A central part of the reflection focuses on the relationship between language and these mental representations, questioning whether word meaning can be grounded in intuition or if it is necessarily linked to the concept. The author further addresses the issue of the distance between the represented and the representing, which characterizes the concept. Finally, provocative questions are raised regarding the possibility of dispensing with conceptuality itself and the practical implications of such an act within philosophical discourse.
[Kantovo vymezení pojmu vůči představě]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 2. 1988
- This is a part of the original document:
- 1988.2 (strojopis)
[Kantovo vymezení pojmu vůči představě]
88-230
Kant vymezuje pojem (v Logice, 4596, s. 521) vůči představě. Každá představa se vědomě vztahuje na nějaký předmět. A jako taková je buď názorem (Anschauung) nebo pojmem (Begriff). Názor charakterizuje Kant jako jednotlivou představu (reprae sentatio singularis), zatímco pojem je představou obecnou (repraesentation per notas communes) nebo představou reflektovanou (repraesentatio discursiva). Poznání je možné také pomocí názorů, ale poznání skrze pojmy se nazývá myšlení (cognitio discursiva). (V této chvíli necháme zcela stranou Kantovu charakteristiku, odlišující u každého pojmu jeho obsah, Materie a jeho formu. Materií, obsahem pojmu je předmět, Gegenstand – nikoliv Objekt. Formou je jeho obecnost.) Pro náš cíl je důležité, že nejenom pojem, ale také názor se vztahuje k předmětu, objektu, věci. Vzniká otázka, jak se to má se vztahem jazyka k představám, tj. názorům a pojmům, resp. se vztahem jednotlivých slov k nim. Je spojení slova (zvuku, nápisu) s názorem schopno založit význam slova nebo je snad totožné s významem slova? Jaký je pak rozdíl mezi významem ve smyslu názoru a významem ve smyslu pojmu? To, o čem mluvil Augustin anebo již Aristoteles, se týká především jednotlivin, konkrétních skutečností. V tom případě jde o význam názorný či názorový, nazírací či jak. Jak potom rozlišíme mezi představou, která postrádá distance (a vědomí distance) mezi představovaným a představujícím, což je názor, a mezi představou, která ustavuje takovou distanci a je si jí také vědoma, což je pojem? Můžeme se vůbec „pojmu“ zbavit? Můžeme nejen pojem pojmu, ale samu pojmovost pojmu postrádat, oželet? Obejdeme se bez užívání termínu „pojem“? A jak to prakticky provedeme?
14. II. 88
### 880214